Jizerské hory [2021]

Do Jizerských hor jezdíme celkem pravidelně na kola na Singletrek. Párkrát jsem byl na krásné vyhlídce Ořesník, která se nachází nad Hejnicemi. Takže jsem si tentokrát řekl, bude změna. Kola vyměníme za foťáky, stativy a 25 kg batohy.

Na cestu jsme se vydali v neděli po obědě. Cesta z Pardubic na Smědavu přeci jen nějaký čas zabere (cca 2,5 hodiny). Na první část dne byly v plánu nové vyhlídky nedaleko Rokytnice nad Jizerou. My jsme auto nechali kousek za Jabloncem nad Jizerou. Pak nás čekala nenáročná cesta po červené až ke 4 novým vyhlídkám na vrcholu Stráž. Projekt je nazván “HLÍDKA NA STRÁŽI” a vyhlídky nesou jména: LIŠKA, MEDVĚD, OVCE a HORNÍK.
Pokud budete mít cestu kolem, určitě se zde zastavte. Stojí to za to.

Dalším bodem bylo parkoviště u Smědavy. Tady jsme nechali auta, nahodili ty naše super “lehké” batohy a vydali se na vrchol Jizery (1122 m n. m.). Z parkoviště to není tak daleko, výstup není nijak náročný, pro začátek ideální. Všechno stíháme ještě před západem Slunce. Přál jsem si, aby byl o něco hezčí, ale aspoň něco. Po západu rychle najít místo na přespání, vytáhnout hamaku, udělat večeři, na chvíli si odpočinout a po 23 hodině ještě vyrazit na focení noční oblohy. I tady jsme měl větší plány, bohužel oblačnost mi je překazila. Stihl jsem tak jen několik fotek.


Po půlnoci jsme se dostali do spacáků, konečně chvíli spánek.
V 5:30 budíček a hurá na východ Slunce.
Když jsem konečně usnul, myslel jsem si, že se mi zdál sen. Ležel jsem v té hamace a někdo nebo něco do mě strčilo. Neměl jsem sílu se zvednout a podívat se – co nebo kdo to byl. V tu chvíli jsem si akorát říkal: je to jen živý sen, prober se, podívej se dolů pod sebe jestli tam máš batoh s foťákem nebo je pryč. Po chvilce se mi to podařilo. Probral jsem se, čelovkou zasvítil pod sebe a batoh byl na svém místě. 
Ráno jsem to říkal ostatním. Ten sen se ale nezdál jen mě. Přesně to samé se stalo i kamarádce, která ale v tu chvíli nespala. Jen se tak bála, že nebyla schopná se podívat a dělala raději mrtvou 🙂 Přeci jenom spát uprostřed hlubokého lesa má své kouzlo.
Co nebo kdo to byl, to nevíme. Možná to byl vlk, kterým se tam prý za poslední roky daří. Každopádně příště ty párky a lovečák musíme sníst hned :)))

Druhý den byl mnohem náročnější. Čekalo nás cca 20 km s poměrně vysokým převýšením.
Pokud by měl někdo zájem, určitě pěkný okruh, který se dá zvládnout za jeden den a ještě bych tam přidal zastávku na Ořešník.

Já to vezmu už trošku ve zkratce.
Na východ jsem vstal sám. Bohužel nebyl skoro žádný. Horší ještě než předešlý západ. Následovala snídaně, pobalení hamak a jde se. První zastávka přírodní rezervace Na Čihadle společně s rozhlednou, pak pokračujeme až k vodopádu Velký Štolpich. Tam nás stihne hodně vydatná dešťová přeháňka. Rychle nahazujeme pláštěnky a pokračujeme po žluté. Po cestě mě zaujme krásný Hrazený vodopád. Musel jsem tam k němu slézt, nafotit ho a rovnou jsme tam dali i rychlou koupel. Voda byla hodně osvěžující. Další zastávka Ferdinandov, Hejnice, kde dáváme pauzu na pozdější oběd. Začalo svítit, tak usušíme některé mokré věci. Kávička před místním klášterem musí být.


Půlku cesty máme za sebou, teď ta “lepší” část. Několika kilometrové stoupání na Frýdlantské cimbuří se zastávkou a menší zacházkou u vodopádu Černého potoka. Tuto cestu jsem ještě nešel, nevěděl jsem co mě čeká. Navíc jsme měli jen 2 hodiny a 20 minut do západu. Byla to výzva. První část na pohodičku, druhá už dosti náročná. K tomu stále těch 25 kg na zádech. Určité úseky jsme pomalu běželi, abychom to stihli.
U vodopádu jsme byli sami. Rychle popadnu stativ, udělám několik expozici, pokochám se okamžikem a pokračujeme. Čas letí, západ musíme stihnout.


Lehčí část cesty se mění na tu obtížnou. Stoupání narůstá, kamenné pole před námi. Myslíš si, že už bude konce, ale pokračuje to dál. Pak se přidání ještě prudší stoupání do kopce. Ale nakonec se dostaneš až na vrchol a MAXIMÁLNĚ SI TO UŽÍVÁŠ.  A jestli mi předtím počasí nepřálo, tak teď mi to vrátilo se vším všudy. Úžasná podívaná! Krásnější západ na krásnějším místě jsem dlouho neviděl. Škoda, že to bylo tak rychlé.

Podívaná skončila, takže pobalit věci, nasadit čelovky, posledních 5 km před námi. Cesta se zdá nekonečná. Ještě, že čelovky tak dobře svítí a já můžu po cestě sbírat “noční” borůvky. Strašná dobrota 🙂 Po nějaké době dojdeme na parkoviště k autům. Přejedeme na jiné klidnější místo. Unaveni po náročné túře jdeme spát. Jelikož v noci měli přijít deště, spíme v našich upravených kombíkách. Není to vůbec špatný. Hlavně tam neprší.

Třetí den ráno snídanička, kávička. Počasí je mizerný, takže jsme se domluvili na přejezd k nedalekému Hrádku nad Nisou. Zde můžete navštívit Trojmezí. Scházejí se zde hranice tří států: Česká republika, Německo a Polsko. Odsud cesta do Liberce, vyšlápneme si ještě kousek na Ještěd a domů.

Byly to hezké 3 dny. Viděl jsem zas nová místa, nafotil nové fotky, získal nové zážitky, zarelaxoval .. a o tom ten život je. Nemusíme se pořád jen honit za prací.

About the Author: