Letošní rok jsem pojal hodně cestovatelsky. Po dubnové návštěvě Krakova jsem neodolal a velmi rád přijal kamarádovu nabídku za dobrodružstvím na Mauricius. Týden dovolené, 3 dny na cestách a 4 dny na ostrově. Z toho si jeden den Michal střihne focení svatby, která byla prvotním impulzem pro tuto cestu. Pro mě výborná příležitost získat nové cestovatelské zkušenosti. Dále pak fotografie a videa z kouzelného místa na naší planetě.
Budíček v pondělí nastaven na 5:30, odjezd z Pardubic v 6:15.
Cestu do Prahy a skrz ní jsme přes všechny kolony a zácpy zvládli. I když jsme počítali, že tam budeme již o hodinu dříve. Zase mi přibylo několik šedivých vlasů.
Příjezd na letiště v 9h, odlet plánován na 10:10 společností SWISS. Rychle prolítneme check in a jdeme k další kontrole. Michal prochází v pohodě, já musím vyndávat tablet a odpovědět na letmou otázku, týkající se drona. Pak pokračujeme do letištního salónku na snídani a kávu. Čas se krátí a tak po několika minutách vyrážíme na gate. Nasedáme do letadla a vyrážíme směr Ženeva.
Let trvá 1 hodinu 30 min, přílet tedy v 11:40. Po přistání jdeme pro kufry, kde nás čeká nemilé překvapení. Bohužel, jeden nedorazil a tak je v tuto chvíli Michal bez triček, dalšího oblečení. Hlavně jsme tam měli jeden z rumů pro našeho hostitele na Mauriciu. Jdeme to řešit a jediné co můžete je popsat zavazadlo, nahlásit číslo kufru, kontaktní telefon a adresu, kam v případě nalezení, kufr zaslat. Michal dostal protokol o ztrátě včetně kontaktních informací a možnosti sledování stavu online.
Pokračujeme tedy do dalšího letištního salónku. Tady si dáme něco malého místního k jídlu, kávu a na uklidněnou gin s tonikem. Máme dost času a tak si to užívám včetně výhledu na letovou dráhu a vzlétající letadla. Vyndáváme foťáky, nasazujeme telata a cvakáme pár fotek do budoucí galerie.
Pro jistotu kontrolujeme stav ztraceného zavazadla, ale zatím nic nového.
Další odlet nás čeká v 16 hodin, proto v 15:30 odcházíme ke gatu. Podle informační cedule je to chůzí 10 min. My stíháme ještě o něco dříve. Nyní nás čeká let společností Saudi Arabian Airlines do Saudské Arábie, konkrétně do Jeddahu. Délka letu 5:15 a s časovým posunem +1 hodina přilétáme ve 22:15. Noční pohled na toto ve tmě zářící město je úžasný. Na zemi nás pak překvapí několik desítek letadel (se zlatou palmou na modrém poli) seřazených jedno vedle druhého. Škoda, že nemůžeme na plochu. Vstupní kontroly a odbavení procházíme nejrychleji, z kufrů ani nic nevyndáváme. Muži a ženy jsou zde odbavováni zvlášť. Oproti předchozím kontrolám se zde sundávají i boty.
Odbavením tedy procházíme hladce a těšíme se na další salónek, který nám byl zamítnut. Tentokrát jsme neměli tu správnou kartu. Jdeme tedy do haly, kde to je pro nás Evropany hodně veselé. Samé hábity, šály, zakuklenci a jiné místní speciality. Někdo by se tu možná bál, ale jinak je to celkem v pohodě. Co se dá dělat, musíme to tu vydržet. Aspoň máme dost času na napsání krátkého reportu. Michal má navíc zmeškaný hovor z neznámého čísla. Kontrolujeme ho podle obdržených papírů a bude to švýcarské letiště. Že by nějaké novinky o ztraceném kufru? Nikdo však už telefon nebere, zkusíme tedy online kontrolu (pokud se nám podaří dostat na WIFI, která je tu velmi špatná).
Právě jsou 2 hodiny ráno místního času a vím, že určitě neusnu. V 5:30 nás čeká závěrečný let na Mauricius. Délka letu 7 hodin 20 min. To se prospím až až.
—– 2 —–
Únava byla silnější než jsem čekal a tak jsem několikrát po pár minutách zavřel oči. Konečně nastal čas odletu a tak se všichni scházíme před gatem. Jedná se o téměř totožné cestující jako z Ženevy. Po 45 minutách ve frontě se potvrdily nadhozené teorie o zrušení našeho letu. Podle obdržených informací z důvodu nepříznivých podmínek. To jim samozřejmě nevěříme, ale to je to jediné, co můžeme dělat. Nevíme co bude dál. Vedou nás tedy do oddělené místnosti pro cestující a po několika minutách přivážejí alespoň nějaké jídlo a pití. Čekáme další desítky minut než se dozvíme, že nám zajistí hotel a let přeloží na jiný den. Který to ale bude – nejsou schopni říci. Opuštění letiště bez víza nejde a ty jen tak nerozdávají. Po dalších desítkách minut nás vedou téměř přes celé letiště. Zde odevzdáváme pasy, opisují si čísla a zas nám je vracejí. Poté jdeme na otisky prstů, pasy opět odevzdáváme, oni je kopírují a pak hromadně odnášejí včetně kopií pryč. Prý je všechno v pohodě a máme jet na hotel. To je opět vše co víme.
Nikdo s námi kloudně nemluví, na všechny naše dotazy je odpovězeno “yes” s úsměvem. Nic jiného se dělat nedá a tak se vydáváme další částí letiště ven k autobusu. Jen co vylezeme ven, dostaneme teplotní facku. Po několika hodinách v klimatizované budově je venku příšerně. Všichni na náš koukají jako na exoty a stejně tak my na ně. Být venku v “noční košili” nebo být zabalen jen do velkého ručníku může být fajn, ale běžte si takhle třeba v létě po Pardubicích. Nasedáme tedy do autobusu a kolem 11h, cca po 6 dlouhých hodinách čekání jsme na hotelu Casablanca.
Hotel vypadá docela dobře a luxusně, nebude snad špatný. Okamžitě jsme ubytováni a už se těšíme na sprchu, čistý záchod, postel a WIFI. Ověřujeme situaci na Mauriciu. Špatné počasí, silný vítr, možnost cyklonů, rušení spojení ostatních aerolinek dávají za pravdu letecké společnosti. Po natažení zad vyrážíme tedy na pořádný oběd. Výběr je zde slušný, jen vše nealko. Náboženství a kultura toto zakazují, takže nebude ani nic pro nás.
Po obědě chceme vyrazit do města, ale na recepci je nám velmi vážně doporučena nutnost zahalení žen jejich místním hábitem s názvem Abája. Společně s Michalem a Michalem vyrážíme tedy nejdřív pro Abáju pro jeho přítelkyni Antonínu. Bez toho si vyrazit netroufneme. Na recepci jsme dostali tip, ale ve 2h odpoledne skoro všude zavřeno. Asi nějaká modlitbička. Naštěstí nás zachrání místní Pákistánec ve “Vietnamském” obchodě. Rychle mu přepočítáme jejich měnu na Eura a mizíme pryč. Úkol splněn.
Nyní nám už nic nebrání a tak bereme Uber a vyrážíme k relativně nedaleké pláži. Místních je tu minimum, voda teplá, ale jde se do toho. Ženám koupání zakázáno, takže jen válečka na pláži. Pálí to slušně a tak se za chvíli vracíme zpět na hotel. Po krátkém odpočinku nás čeká večeře. Opět slušný výběr hlavního jídla, salátů, sladkého a ovoce. S plným břichem jdeme na recepci s cílem zjistit – jak to bude dál. Výsledek? Zůstáváme tu ještě další den a odlet až ve čtvrtek v 5:30. Ráno moudřejší večera, takže jdeme na pokoje, sepíšeme report z dalšího dne a spát.
—– 3 —–
Třetí den, 5 hodin ráno a Michalovi volá neznámé číslo. Kdo by to asi mohl být? Volala zaměstnankyně letiště z Mauricia, kufr má připraven na letišti. Sice ztracený, ale nakonec je tam ještě dříve než my. Znovu to zalomíme a po 8h jdeme na snídani. Setkáváme se tu s dalšími a dáme společnou téměř 2 hodinovou snídani s několika chody. Nejlepší byl na konci jejich místní dezert. Nelze ho přesně definovat, ale něco mezi sladkou kaší, pudinkem zemlbábou. Navrch si dáte mandle, rozinky a něco jako sladkou drobenku. Luxusní záležitost. A ty místní hustý 100% nápoje? Jahoda s melounem .. to mi bude asi chybět.
Po snídani se všichni vydáváme do posledního patra k červeným nezamčeným dveřím s nápisem exit. Dostáváme se na střechu, kde je neuvěřitelné horko. Uděláme pár fotek na mobil a mizíme zas do klimatizované budovy.
Dobrá zpráva, konečně jsme zahlídli hotelový bazén mimo budovu. Několik minut na střeše nám stačilo a tak se jdeme ochladit do budovy. Pokecáme, bereme foťáky a společně s naší brněnskou dvojicí vyrážíme znovu na střechu. Pořizujeme fotky okolí, detaily střech, místních zastaralých satelitů aj. Do toho nám Tonička pózuje a vznikají tak zajímavé fotky pro všechny.
Společně pak ještě před obědem vyrážíme na průzkum města. Na každém rohu na nás troubí taxíky, nicméně my pokračujeme pěšky. Z auta se toho moc nenafotí. Zastavujeme se až v místní zmrzlinárně, kde nám místní prodejce cizí národnosti dává ochutnat zmrzlinu. Jdeme do toho. Uděláme opět několik fotek se zmrzlinou, vyfotím si i prodavače a najednou se ze sousedních dveří objevuje druhý. Chce společné foto, tak pořídím několik záběrů a pánové jsou nad míru spokojeni. Vyměníme emaily a ten druhý sundává mikinu s přáním vyfocení v dresu Realu Madrid. Přání s úsměvem splněno. Odměna pro nás? Ochutnávka místního desertu a menší porce smetanové zmrzliny navíc.
Pokračujeme dále směrem k mešitě, která se Michalovi líbila z pohledu ze střechy. Po několika metrech narážíme na McDonald, KFC a obchod se sladkostmi. Zákusky a dorty měli nádherné. Prohodili jsme s nimi několik slov, udělali pár fotek a najednou tu máme další zákusky na ochutnání. Kdo ví, jestli to bylo z dobrého úmyslu nebo abychom toho nakoupili více. V horku bychom to daleko nedonesli, takže se loučíme a jdeme zpět na hotel. Každopádně ten čokoládový se na jazyku jen rozplýval.
Po návratu rovnou usedáme ke stolu a tentokrát si dáváme oběd pouze o 3 chodech. Chvilku posedíme na recepci, vyřídíme emaily, zařídíme nové ubytování na Mauriciu v Le Morne. Poté dáme dohromady tu naší českou skupinku s úmyslem koupačky hotelovém bazénu. Cestu už známe, 2 min chůze. U bazénu nikdo, pouze několik místních zvědavců v oknech. Kdo by se taky nepodíval na krásná, “vypracovaná”, bílá těla. Naskáčeme do vody, která byla nehorázně teplá. Takže jen tak pro relax zablbneme a po chvilkovém oťukávání místního správce, který anglicky neumí nic, propašujeme do vody i Toničku. Proč propašujeme? Podle informací z hotelu, do tohoto bazénu mohou jen muži. Ženy musí být po celou dobu v Abáje a do vody nesmí vůbec, natož v odvážných plavkách. Aspoň z toho něco chlapec měl. Po cca hodině a půl se vracíme na hotel, plánujeme večer a někteří už přemýšlí, čím se znovu nacpou.
Večeře proběhne rychle. Tentokrát ne 5 chodů, ale jen 3. Ověříme podrobnosti odjezdu, což je budíček po telefonu v 00:30, sraz v hale a odjezd v 01:30. Pobalíme techniku a hromadně se pěšky vydáváme do víru nočního Jeddahu. Provoz se podstatně zvýšil. Jdeme po hlavní třídě, pak trošku kličkujeme. Náš naplánovaný cíl je stále v nedohlednu a tak se u jedné z mešit rozhodneme pro taxi. Data všech Michalovi došla, takže hledáme nejbližší restauraci pro přístup k wifi. Objedná se přes Uber a už 2 auty vyrážíme k jedné z místních dominant. Tím je King Fahd’s Fountain, známá taky jako Jeddah fontána. Tuhle krásu nepřehlédnete široko daleko, natož pak z letadla. Voda z fontány stříká do výšky 312m. Tím se stává nejvyšší. Rychlost vystřikující vody dosahuje 375 km/h. Opravdu pozoruhodná podívaná. Dobře to ví i místní a tak si sem chodí posedět. Hezká promenáda s parkem včetně výhledu na tuto dominantu.
Čas utíká rychle a tak se musím vrátit na hotel. Najednou je 23:30. Za 2h je plánovaný odjezd na letiště. Uber, tentokrát zklamal. Taxi dlouhou dobu nikde. Zachránil nás až místní chlapík, který pro nás nejdříve udělal hot-spot pro zrušení taxíku a pak domluvil za super cenu nějakého taxi kamaráda. Tomu se moc nechtělo, ale se slovy “Toto jsou mí přátelé a ty je tam odvezeš! Nebo sednou ke mě do auta a pojedou se mnou.” nás vzal. K hotelu přijíždíme v 00:15, těšíme se na sprchu a tam už připravený autobus. Většina už zabalená a čeká v hale. Rychle tedy do pokoje, zabalit a dolu. Na sprchu můžeme zapomenout. Dole propuká zmatek, jelikož tam někdo prohlásil, že musím udělat online check in. Všichni žhavíme telefony a už to tam ládujeme. Sotva to dokončíme a už nás ženou do autobusu. Proč ten spěch, když dalších 30min stejně v tom autobuse čekáme. Nechápali jsme. To se zas arabášové ukázali.
Cesta na letiště byla rychlá a tam jsme ještě rychleji byli protáhnuti celým letištěm, skenem a konečně jsme zas měli naše cestovní pasy zpět.
Teď vydržet ještě 2,5 hodiny do odletu.
—– 4 —–
Jelikož jsme jeli už téměř 24h nonstop, čas utíká pomalu. Konečně nastal čas na boarding. Jdeme na to a v 5:30 po 2 dnech navíc odlétáme směr Mauricius. Na tento let jsme se těšili o to víc, protože byl pro nás připraven Boeing 787 dreamliner. Jedná se o nejmodernější letadlo, které nás potěšilo velikostí, technologiemi. Letadlo nebylo plně zaplněno a tak mnozí měli pro sebe celá 3 sedadla. Ideální na roztažení se a dlouhý spánek. Ani nevím, jak jsme se odlepili od země. Probudil jsem se jen 2x a to při snídani a svačině. Let byl dlouhý 7h a 20min. Z toho jsem tak 6h prospal. Náš plán se tedy povedl. Co nejvíce poznat Jeddah a pak to dospat za letu.
V 13:50 přistáváme na Sir Seewoosagur Ramgoolam International Airport , vyplňujeme imigrační a zdravotní kartu. Kufry už na nás čekají, včetně Michalova ztraceného. Směníme 200 EUR na 8.200 Rupií. Jedna Rupie je zhruba 0,6 Kč. Po několika minutách přijde zástupce půjčovny aut. Přebereme si naší malou Hyundai v automatu (pro 2 a kufry akorát) a vyrážíme z Plaine Magnien směr nová dobrodružství. Co je tady ale jiného a zvláštního? Je to řidič vpravo a jízda vlevo. Leckdo by s tím měl asi problém, ale Michal to dává na jedničku až na to jedno zrcátko. Ale nikdo nic neviděl a nám se jen sklopilo.
Chceme se po doporučení zkusit podívat na Point Naturel, odbočujeme tedy z hlavní a jedeme po místních polních cestách mezi třtinovými poli. Byl to rozhodně zážitek, ale k cíli se nám dostat nepodařilo. Vracíme se tedy znovu na hlavní a pokračujeme směr Le Morne. Ubytování máme přes Booking domluveno ve vesnici Le Morne Brabant. Po cestě se zatavíme na 2 plážích a na vyhlídce Macorné. Jih ostrova nám však ukazuje své přednosti a to vysokou větrnost. Na vyhlídce máme co dělat, abychom se udrželi. Díky svým podmínkám je tato část ostrova rájem pro vodní sporty jako windsurfing a kitesurfing.
Po ubytování vyrážíme obratem na samotný cíp Le Morne, ale díky vyšší oblačnosti jsme moc hezký západ neviděli. Jelikož se dostavil hlad, zastavili jsme se v místní restauraci, kde jsme ochutnali výborný Octopus salát a dali si pořádný steak. Při cestě na penzion se stavíme na malý nákup pro doplnění tekutin a obdivujeme místní dominantu, horu Brabant. Původně jsme na její vrchol chtěli vyšplhat. Bohužel z nedostatku času ji musíme vynechat. Třeba jindy.
Na penzionu dáme sprchu, nabijeme vše potřebné, naplánujeme další den a po sepsání reportu jdeme spát. Zítra to bude opět náročné.
—– 5 —–
Všechno utíká strašně rychle. Budík zvoní v 7:30 a my vstáváme, abychom co nejdříve mohli vyrazit na cestu. Dnešní plán? Projet z jihu na sever ostrova, po cestě poznat pár míst, dát koupačku a hodinu před západem se setkat s ženichem a nevěstou.
Pobalíme tedy věci, nahážeme je do auta a vyrážíme. Po pár kilometrech narážíme na odbočku na Brabant. Bohužel nemáme čas, pokračujeme dál. Malou zastávku uděláme u místního supermarketu. Nakupujeme malou svačinku, dáme čerstvý croasant se sýrem a pokračujeme. Odbočujeme až cca v polovině cesty na Flic and Flac. Auto necháme u veřejné pláže a už se nemůžeme dočkat, až vyběhneme na pláž. Počasí je luxusní, písek bílý, nádherně jemný, voda blankytně modrá. Na nebi jsou bílé mráčky, která jsou na fotkách prostě boží. Je to tady jako v ráji. Proč jen nemáme víc času. Procházíme se po poloprázdné pláži, užíváme si písku a vln. Sem tam něco cvakneme a hledáme místo, kde bychom zakotvili. Ano, tady to bude fajn. Zahodíme věci, naskáčeme do vody. Konečně je to tady. Té krásy tady musíme využít. Na řadu přicházejí drony. Pohled ze vzduchu je ještě o něco krásnější. Už v tu chvíli se těším až fotky doma stáhnu a podívám se na ně v PC. 25min létání je pryč hned, čas utíká velmi rychle, takže sbalíme techniku a vyrážíme zpět na cestu.
Další zastávkou má být hlavní město Port Luis. Doprava houstne a nás tlačí čas. Městem tedy pouze projíždíme. Zastavujeme až v Grand Gaube. Před schůzkou máme hodinu čas, tak ho využijeme k obhlídce místa na focení. Moře tu má zas jinou barvu, která snad ani ve Photoshopu nejde namíchat. Chvilku se tu zdržíme a přejíždíme ke kapli na Cap Malheureux. Toto místo je turisty zřejmě hodně navštěvováno, jakožto nejsevernější místo ostrova. Mě to tady malinko zklamalo, ale na pár svatebních fotek to bude dobré. Po několika minutách přijíždí budoucí novomanželé. Michalovi začíná pracovní náplň, kvůli které tady jsme. Já si jdu fotit okolí. Klečím si takhle na jednom kameni a slyším nějakého komára. Zaposlouchá se do zvuku, komár to nebude. Nějaký kolega z Číny si tady létá s dronem DJI Mavic Air. Takže jdu vybalit Mavica Pro a už tam bzučíme oba. Po chvilce přijde za mnou a už navazujeme konverzaci na téma DJI, jaké jsou rozdíly a výhody modelů. Nakonec se s ním chce vyfotit, takže letím k němu a už mu za hlavou pózuji. V tom přicházejí ostatní, uděláme tedy pár párových dronových fotek a pokračujeme na další místo. Doporučována byla pláž v zálivu Grand Baie. Zde ale není kde zaparkovat, pláže je malá, navíc tu kotví hodně lodí. Jedeme tedy dál na pláž Mont Choisy. I tady je nádherně. Pláž je velká, dlouhá a lemovaná přesličníkama. Do západu zbývá přibližně 30min. Hurá tedy do práce. Na obzoru se kupí malinko oblačnost. Máme tedy nádhernou podívanou. Slunce zapadlo, focení skončilo. My tu ještě zůstáváme, foťáky měníme za plavky, chvíli posedíme v písku a za šera dáváme velmi příjemnou koupačku. Čas se nachýlil, musíme vyrazit dál. Michal si vzpomněl na pas, procházíme tedy kufry i auto a asi po 5ti nekonečných minutách byl nalezen pod sedadlem řidiče. Hurá, můžeme v klidu vyrazit na večeři. Ta proběhla v místní restauraci. Hambáče dělali do 17h, steaky neměli, takže to nakonec dopadlo na mořský potvory. Královské krevety s rýží a chapadlo z chobotnice neurazilo, ale ani nenadchlo.
A kde budeme dnes spát? Přes Couch surfing máme domluveno ubytování u místního chlapíka, Aseidase. Bydlí ve velmi pěkné moderní čtvrti. Byli jsme velmi mile přivítání a tak přichází na řadu náš český dárek, 2x Božkov a Božkov Republika. Ať pozná taky něco extra a typického z České republiky. Klasiku mícháme s Colou a jdeme posedět na terasu. Michalovi lekce angličtiny jsou znát, konverzace je pohodová a jsme za ni rádi. Dozvídáme se o Aseidasovi spoustu informací: narodil se v Americe, pracoval na hodně zajímavých místech a procestoval spousty míst a zemí. Čas utíkal velmi rychle, najednou jsou téměř 2 hodiny ráno a 2 rumy pryč. Republiku si musí už vychutnat sám nebo s jinými přáteli. Jdeme spát, budíček nastaven na 6:30. Moc času na spánek není.
—– 6 —–
Po 4 hodinách spánku jsme čilí jako rybičky a vyrážíme za nevěstou a ženichem do resortu Zillva attitude. Nádherné místo, krásné bary, bazény a klid. Bohužel nic není zadarmo a tak i tady to mají všechno hezky naceněno.
Do obřadu zbývají 2 hodiny, v plánu je párové focení v resortu, po něm krátké přípravy, poté obřad a novomanželské focení. Ač jsem byl tentokrát v pozici asistenta, nafotil jsem si několik fotografií resortu a okolí. Na obřad se ze mě stal kameraman. O GoPro 6 jsem povědomí měl, nyní nastala ostrá praxe. Když už jsem tam byl, tak proč ne. Samotný obřad probíhal na vyvýšeném místě pláže s výhledem na moře a okolní ostrůvky. Byla to velmi příjemná a dobrá svatební zkušenost.
V 11:30 odjíždíme, abychom vše stihli. Po cestě zastavujeme v Grand Baie. Ač nerad, ale rychlé jídlo do sebe hodíme v McDonaldu. Pak zaběhneme do místního nákupního střediska, podobnému našemu Atrium Paláci uvnitř s Tescem nebo Globusem. Rychle vybrat a nakoupit místní rumy, čaje a zas se vydat na cestu. Z Grand Baie pokračujeme po místní dálnici na Port Louis – Quatre Bornes až na letiště u Plaine Magnien. Kromě zmiňované jízdy vlevo jsem zaznamenal ještě 2 dopravní odlišnosti. Na semaforech jde ze zelené – oranžová – červená, ale z červené už jen rovnou zelená. A druhá věc, dálnice zde má povolenou maximální rychlost 110 km/h. Často jsou na ní kruhové objezdy, většinou se 2 pruhy a před nimi pouze značka s příkazem “reduced speed”. Tedy žádné rychlostní omezení jako u nás, ale prostě si zpomal a jeď podle svého uvážení a dopravní situace. Funguje to krásně a nesetkali jsme se s žádným problémem.
K letišti přijíždíme na čas, vracíme auto a rychlejší chůzí jdeme na checkin. Kontrola zavazadel byla rychlá. Foťák, tablet i drona necháváme v kufru a prošlo to úplně v pohodě. Času je málo a tak rovnou do letadla. Po cestě obdivujeme ještě kolos od Emirates. Jak něco tak velkého se dokáže vůbec zvednout ze země? Na nás čeká o něco menší, ale zas o něco modernější Boeing 787-9, který s námi přiletěl. Usedáme do křesel a už se těšíme na 7 hodinový let. Sedíme u emergency východu, je to tedy hromada místa na nohy. Michal si sedá do prostřední řady s plánem roztáhnout se přes všechny 3 sedačky a hned po startu usnout. Já ještě požádám letušku, která sedí přímo proti mě, o foto a v 16:05 startujeme. Během letu dostáváme 2 jídla (jedno hlavní a druhé svačinu). Někdo spí a někdo jako já si raději pustí film. V nabídce jsou relativně novinky jako ” 13 Strong, Black Panther, Jumanji..”. Jsou sice v angličtině s arabskými titulky, ale dá se na to koukat na pohodu.
Na letiště v Jeddahu přilétáme zhruba ve 22 hodin. Po poslední zkušenosti jsme z toho měli malinko strach, ale před checkinem jsme našli salónek s pohodlnými křesly. Vedle sedí Pákistánec, se kterým se dávám po chvilce do řeči. Fajn člověk, obchodník s cigeretami, před 2 týdny měl svatbu a u nich trvá svatba nejméně 10 dní. Dokáží si to tedy pořádně užít.
Já pro změnu nedokáži nebo raději nechci tady usnout, takže vyndávám tablet a v 1h začínám psát report z předešlých 2 dní. Odlet do Ženevy je v 9:40, dnes to bude dlouhá noc.
—– 7 —–
Report jsem měl za necelou hodinku napsaný, ale únava a několik dalších hodin před námi dělá své. Takže kufr pod nohy a zalomil jsem to stejně jako Michal.
Není to dlouhý spánek, ale po chvilkách i pár desítek tvrdého spánku stačí.
Při letu nad 6 hodin využíváme možnosti občerstvení a board pass si jdeme pro snídani v krabičce s čajem. Máme 2h do odletu, nás i ostatní pasažéry vyhazují ze salónku. My si to ale snídaní prodlužujeme. Po předchozích zkušenostech z toalet ve veřejné hale si odskočíme ještě tady, kde to relativně jde. Pak do duty free , kde musíme koupit magnetku na ledničku I LOVE JEDDAH. Po zážitku a 2 dnech zde to ani jinak nejde. Čas odletu se blíží, ale jdeme ještě sednout na lehátka přímo s výhledem na letiště. Kupodivu jsou akorát pro nás 2 volná. Vytáhneme teleobjektivy a ještě si chvilku zafotíme. Pak už ke gatu a v 9:40 odlétáme směr Ženeva. Krásných 6h letu před námi. Cestou si zdřímneme a najednou přistáváme. Na letišti všechno v pořádku, kufry máme na místě. Projdeme si vším potřebným a už nás to táhne do salónku. Musím říci, že při cestování je tato velká výhoda. Dáme si svačinku, někdo pivko, někdo Proseco. Letadla tu jdou do vzduchu každou chvilku, máme aspoň co sledovat. Čas utíká rychle. Oproti letu na Mauricius máme při cestě zpět jedno letiště navíc. Z Ženevy tedy neletíme přímo do Prahy, ale ještě si dáme Franfurkt. V 19:35 tedy odlétáme na toto obrovské Evropské letiště. Letíme se společností Lufthansa, letadlem Bombardier CRJ900/-NextGen. Délka letu 1h a 15min. Máme štěstí, z okna pozorujeme krásný západ slunce. Tohle je lepší než dokument na Prima Zoom. Společně s námi přistává ve 20:50 na další dráze jiné letadlo. Šlo tak nízko, že muselo ty baráky pod ním snad koly škrtat. Sotva jsme přistáli a na obloze je vidět několik dalších světel, která se přibližují k letišti a hodlají přistát. Ruch je to opravdu velký. Proběhneme letiště, vyřídíme pár zpráv a let do Prahy je připraven. Ve 22:15 tak odlétáme Airbusem A321. Sotva nám rozdají svačinu a čaj/kávu, už zas přistáváme. Oproti těm 6 a 7 hodinovým letům je tohle jako jízda po městě hromadnou dopravou. Jen tam vlezeš, zas hned vylezeš 🙂 Ve 23:15 jsme tedy zpět v ČR i s našimi kufry.
Voláme na parkoviště pro odvoz, během několika minut sedíme v autě a Michal šlape na plyn, abychom byli co nejdříve doma. Praha je prázdná, dálnice taky a před 2h jsme doma. Rychle vyházím věci z kufrů, dám sprchu a jde se spát. Ráno na 8h do práce.
—–
Doufám, že jsem vás tím cestováním moc nevystrašil a neodradil. My jsme volili variantu dostat se na Mauricius co nejlevněji. V případě, že se připlatíte, seženete pohodovější let pouze s jedním mezipřistání.
A jak se nám to líbilo?
Hodně moc. Poznali jsme nová místa, nové lidi, máme spoustu zážitků, zkušeností a informací. Rozhodně toho nelituji. Sice jsme v Saudské Arábii ztratili 2 dny, ale zase jsme viděli a zažili něco, co jiní nikdy nezažijí.
Určitě bych se chtěl na Mauricius ještě vrátit a tento krásný ostrov si užít o něco déle.
Více informací o Mauriciu naleznete na tomto odkazu: Mauricius – Satur
