CANADA road trip – Jan Čejka

Sny se mají plnit. A tak jsme si splnili jeden letos na podzim.
Na našem prvním rande jsme se s Ivčou bavili o cestování. Společnou zemí, kterou jsme chtěli navštívit, byla Kanada. Tenkrát jsme si říkali, že by bylo super, se tam jednou podívat.
Utekl rok a několik měsíců, kupujeme letenky, letíme!

Vždy mě lákala ta úžasná čistá příroda. Národní parky, nekonečné lesy, divoká zvířata, hory, jezera. Na druhou stranu velká města a vzdálenosti. Chtěl jsem to vidět, chtěl jsem to zažít.
Dalším důvod, proč vyrazit právě sem, byli naši kamarádi. Slíbili jsme jim, že se za nimi podíváme. Nejen sny, ale také sliby se plní.

A jak to všechno bylo?
Objednali jsme, odletěli, viděli, zažili a zase se vrátili. Stačí?
No dobře, tak zkusím delší verzi 🙂

… … … …

Asi tak 2 měsíce před plánovaným odletem jsme objednali letenky, zaplatili pojištění, rezervovali auto, registrovali a zaplatili víza (eTA – electronic travel authorization). Potom zbývalo už jen čekat a těšit se. Ve volném čase jsem se díval na místa, která bychom chtěli navštívit. Zadával do mapy, lehce plánoval. Velké díky patří Štěpánce a Tomovi, kteří bydlí již 3 rokem v Banffu. Poslali nám seznam jejich doporučených, oblíbených míst. A právě za nimi vedla naše první cesta po příletu.

Zkráceně: 17.9.2023 budík v 1:30, cesta do Prahy na letiště, odlet 6:05 do Frankfurtu. Čas letu 1h 10 min. Mezipřistání, čekání 2h 20 min. Poté přímý let do Calgary. Čas letu 9h 45 min. Vzhledem k posunu času (-8 hodin) bylo v Calgary 11:20. Po příletu vyzvedneme zavazadla, vyplníme u automatu dotazník ohledně víz a proclení zboží, najdeme autopůjčovnu, vyřídíme rezervaci, chvilku si počkáme a v garážích na nás čeká Nissan Rogue. Původně to měla být Toyota RAV4, ale tohle autíčko bylo ještě lepší. Což nám během dovolené několikrát předvedlo. Výbava v plné palbě (prosklená stahovací střecha, adaptivní tempomat, všechna sedadla vyhřívaná, vyhřívaný volant, kamera ..). Nejvíce se nám osvědčilo to vyhřívání. Proč? To se dozvíte později.

1. den

Jen co jsme vyjeli z letiště, namířili jsme si to do Cabela`s Calgary . Naprosto neskutečný obchod, ve kterém najdete vše pro kempování, rybolov, lov. Velmi široký výběr zboží. Je libo koupit prut, luk, kuši, pušku nebo kartuši pro Jetboil, vařiče, termosky, stany, oblečení? Najdete zde úplně všechno. Právě zmiňovanou kartuši jsem potřeboval pro náš vařič Jetboil. Poté jsme zajeli nakoupit potraviny do Real Canadian Superstore. Kromě tohoto obchodu jsme nejčastěji potkávali a nakupovali v IGA nebo Save on Foods.

Vše obstaráno, sedáme do auta, vyrážíme z Calgary do Banffu (cca 125 km, 1 hodina 20 min). Zde se konečně potkáváme se Štěpánkou a Tomem. Jsme moc rádi, že máme „místní“ průvodce. Dozvíme se spousty zajímavých informací pro náš další pobyt. Byl to nároční den, ale času je málo. Vyrážíme proto společně na výlet po okolí.V Banffu je po celém městečku povolena maximální rychlost 30 km/h. Trochu nezvyk.

Tady bych se zastavil a udělal takové dopravní okénko.
V Kanadě nejsou přednosti zprava. Na křižovatce jsou stopky. Kdo přijede první, jede. Semafory jsou až za křižovatkou. Což se mi hodně líbilo a přivítal bych to i u nás. Když máš červenou, chceš odbočit doprava, nikdo ti tam nejde přes přechod a nemáš výslovně zakázáno značkou – můžeš jet.
Další zajímavostí jsou uprostřed silnice žluté čáry. Ty byly s tím podzimním počasím velmi pozitivní. Navíc byly rozhodně víc vidět jak naše bílé.
Řidiči osobních vozů byli v pohodě, nikdo nikam extrémně nespěchá, času je dost, nikdo netroubí. Jiná kapitola jsou řidiči kamiónů. Ty stroje jsou neuvěřitelné. Navíc mají neuvěřitelnou sílu. Velmi často se stávalo, že se na nás tlačil právě rozjetý monstrózní kamión. Pokuty ani počasí oni prý neřeší. Jedou, co to jde. Předjíždění osobních aut v levém pruhu na troj nebo čtyř proudé silnici? Žádný problém.

To je asi tak v rychlosti ze zajímavostí z dopravy vše. My stíháme zajet ještě na jezero Minnewanka. Sluníčko už zapadá, my se vracíme do Banffu. Ten se nám stane domovem na další dny.

Ráno se probudím stejně jako doma. Možná o něco málo dříve, ale žádný jet lag nepociťuji. Dáme snídani, probereme plány na dnešní den a vyrážíme s našimi hostiteli na první hike. Tím je Sulphur mountain trail. Nahoru sice jede lanovka Banff gondola, ale my si to dáme hezky po svých až nahoru. Vycházíme z 1550 m. n. m. a stoupeme hodinku a půl do 2250 m. n. m. Počasí se po cestě zhoršilo. Nahoře se tedy alespoň částečně pokocháme výhledy jedeme dolů. Zpět nám nabídlo gondolu zdarma, využili jsme toho. Počasí nebylo už tolik pěkné, navíc každá minuta dobrá. Po obědě se počasí umoudřilo, trochu se to roztrhalo a proto jsme vyrazili na procházku po městě a okolí. Vyšlo nádherné světlo. Navíc kombinace barevného podzimu s panorámaty kolem, bylo něco neskutečného. Stojíte uprostřed a na každou světovou stranu máte velehory. Například Cascade mountain (3006 m. n . m.), Rundle 2949 m . n. m.. Navštívíme i nejdražší, největší a nejkrásnější hotel široko daleko. Tím je Fairmont Banff Springs. Za ním pak naleznete vodopády Bow Falls. O Banffu by se dalo napsat hodně. Třeba i to, že zde mají golfové hřiště. Ale to není jen tak obyčejné hřiště. Můžete se tu často potkat s elky nebo medvědem černým. Toho jsme bohužel při naší návštěvě nepotkali.

Slunce už zapadlo, my se vracíme zpět domů. Po cestě se bavíme o polární záři. Ivča četla, že i v Kanadě takto na jihu je možné ji spatřit. Tomáš se Štěpánkou nám to potvrzují. Oni ji viděli již 2x za 3 roky svého pobytu zde. Tomáš sleduje aplikace, které na její možný výskyt upozorňují. Zrovna dnes to vypadá na dobré podmínky. Domů nám zbývá 500 metrů. Najednou se v dáli na obzoru objevuji světelné paprsky. Diskotéka? Ne. Začátek polární záře, kterou máme téměř nad námi. Nejvíce v tu chvíli byla zřetelná při zachycení na delší čas na mobilní telefon. Všichni jsme z toho nadšeni, přidáváme do kroku, rychle domu. Hodit na sebe teplé oblečení, termoska s časem připravena, vyrážíme k jezeru Minnewanka. Proč teplé oblečení? Protože tou dobou jsme tam měli už 0. Rychle na místo, než tam dorazí všichni ostatní. Zabereme flek u hladiny vody a 2 hodiny se kocháme. Moje první záře, krásná, nezapomenutelná podívaná! Něco neskutečného, hned druhý den po příletu. Začátek dovolené, který chce každý.

Jelikož jsme se předchozí den vrátili hodně pozdě, máme dnes ráno volnější. Společně dopoledne vyrážíme na záchytné parkoviště k městu Lake Louise. Odtud jezdí autobusy k jednomu z nejznámějších a nejnavštěvovanějších jezer. Tím je Moraine Lake. My si k tomu přidáme ještě Larch Valley Trail k jezeru Minnestimma Lake. Jestli včera navečer svítilo krásně sluníčko, tak dnes máme pod mrakem. V 2400 m. n. m. nám dokonce už chumelí. Bílý poprašek v kombinaci se žlutými modříny, parádička. Ivča staví letošního prvního sněhuláka. Ještě mít na ty okolní štíty lepší výhledy, bylo by to dokonalé. Trail dále pokračuje na Sentinel Pass až na Mount Temple 3545 m. n. m. To si ale necháme na jindy, vracíme se zpět k jezeru. I přes nepříznivé počasí je Moraine Lake velice fotogenické. Až neskutečná ledovcová modrá.

Závěr dne strávíme v Banffu. Zajedeme si do Hot Springs. Velký baz’én s vřelou vodou. Ideální na uvolnění, prohřátí unavených svalů. Projdeme si podvečerní město, koukneme do krámků, něco okoukneme a pokoupíme. Tomáš mě seznámil s místním systémem tankování. Vše je bez obsluhy, nejdřív ověření peněz na platební kartě, až pak možnost tankovat. Navíc nám bylo doporučeno mít neustále dostatek benzínu. Na cestě hodně často potkáváte značky: další benzínka 250 km. Další problém jsou stovky km bez mobilního signálu. Hory jsou krásné, ale je potřeba být na ně připraven. Večer pokecáme a plánujeme na další dny.

Jelikož jsme při příjezdu „omylem“ minuli brány pro zakoupení vstupu do národního parku. Museli jsme to dnes napravit. Je zapotřebí mít toto povolení zakoupené a vystavené za předním sklem. Můžete zakoupit na jeden či více vstupů. Pokud plánujete být v národních parcích 7 a více dní, vyplatí se koupit rovnou roční. Městečko je ráno poloprázdné, svítí sluníčko a my se opět kocháme. Nemá to tady chybu. Ale je čas vyrazit dál.
Projíždíme Kootenay National Park, Radium Hot Springs. Golden, Glacier National Park, Mount Revelstoke National Park a městečko Revelstoke. Právě zde se zastavíme na jedné z vyhlídek. Po cestě vidíme několik aut správců parků Parks Canada. Když při cestě dostáváme signál, abychom zpomalili. Přes silnici na nás kouká medvěd černý. Pořádný macek. Oba jsme rádi, že jsme v autě a ne na procházce. Medvědi jen tak sami od sebe nezaútočí. Každopádně všude v obchodech můžete zakoupit ochranný sprej proti medvědům.

Pokračujeme dále na Sicamous a městečko Salmon Arm, které leží u stejnojmenného jezera. Nachází se zde malý přístav a velké dřevěné molo. Zde nás čeká menší zastávka společně s hezkým západem Slunce. Odměna za ujetých cca 500 km.
To je sice hezké, ale kde budeme dneska spát?
Podaří se mi najít nedaleké malé lesní parkoviště. Zajedeme tedy tam. Na místě jsou další 3 auta a nás čeká první noc v autě. Přichystáme věci, nafoukneme matraci, roztáhneme spacáky a dáme večeři. Já poprvé vyzkouším vařič Jetboil. Jsem nadšen. Vše pasuje jak má, integrované škrtátko, voda uvařená téměř okamžitě. Byl to dlouhý den, jde se spát.

Probuzeni sluníčkem, po snídani v přírodě a pozitivně naladěni se jdeme podívat ještě k jezeru. Je tam hezky, ale musíme vyrazit dál.

Historic O`Keefe Ranch bycl zavřený. Jeli jsme proto podle plánu do Vernonu. Tam nás čekala doporučovaná farma Davison Orchards Country Village. Měli výbornou zmrzlinu, domácí mošt a marmelády. Dalo by se tam toho nakoupit hodně.
Počasí je nádherné, sluníčko svítí, venkovní teplota roste. Jedeme tedy do Kalamalka Lake Provincial Parku. Projdeme se na jeden z výběžků nad Kalamalka Lake. Ujeli jsme pouze pár set km, krajina je zde ale úplně jiná. Sejdeme dolu k jezeru, voda je příjemná, malá pauza, zpět k autu. Další zastávka město Kelowna. Jedná se už větší město na březích obrovského jezera Okanagan Lake. To je dlouhé 135 km. Letos zde proběhly poměrně velké požáry. Nicméně na místě to nebylo tak strašné, jak jsme si mysleli. Město je hezké, má nádherný velký park. V kombinaci s nekonečným jezerem působili velmi klidně. Nicméně příroda nás lákala mnohem více. Jedeme proto dál. Městečko Peachland pouze projedeme, směřujeme na Summerland. Před ním se ale zastavíme v campu Okanagan. Zde strávíme další noc. Za cca 500 Kč máme své parkovací místo, dřevěný stůl čisté záchody, teplou sprchu, klid na spaní.

Probouzíme se do nádherného rána. Hned se leze z kufru auta lépe. Balíme ložnici, uděláme kávu, snídani, pokocháme se pohledy na jezero a vyrážíme dále. Dnes nás čeká Summerland a výšlap na Giant`s Head. Nejvyšší kopec v krajině. Něco jako naše Kunětická hora v Polabí. Dole se rozkládají jablečné sady a vinice. Důvod zastavit se u místního vinaře (Silk Scarf) na lehkou degustaci. Samozřejmě, že jsme vzali i lahvinku s sebou.

Vracíme se zpět na Kelownu, kde to stáčíme na západ a míříme do Vancouveru. Dalších 400 km před námi. Cesta docela utíká, stejně jako světlo na focení. Už se smráká, když zastavujeme u vodopádu s názvem Bridal Falls. Na cestě do Vancouveru hledám ubytování. Každopádně najednou vše vyprodáno. Nejlevnější nabídka na Bookingu za 1 noc 12.000 Kč. To rozhodně ne. Záchytné parkoviště bylo obsazené několika rozpadlými karavany. Pohybovala se tam různá individua. Tady noc nedáme. Jedeme proto dál, zastavíme na jídlo a řešíme, co dál. Téměř na hranicích s USA jsem našel camp u města Delta. Příjíždíme kolem 22 hodiny. Recepce byla už zavřená. Nebyla možnost se dostat dovnitř. Vedle campu byl vodní park s volným parkovištěm. Nedá se nic dělat, noc dáme tady.

Přeskočím rání kolečko. Vyrážíme do Vancouveru na Granville Island, který se nachází pod Granville Bridge. Nachází se zde tržnice Granville Island Public Market, která je označována jako jedna z nejlepších v Severní Americe. Nám se tam moc líbilo. Ochutnali jsme výborné místní donuty, prošli krámky a dali si tam dopolední pohodičku.

Předpověď na ten den nebyla moc dobrá. Přišly mraky a s nimi déšť. Jeli jsme se proto schovat do akvária. To můžete najít ve Stanley parku. Za hezkého počasí by se tady dalo strávit rozhodně i celé odpoledne. My jsme v dešti prošli jen malou část. Více to nemělo cenu. Stejně tak by stálo za to navštívit Capilano Suspension Bridge Park. My jsme zajeli na večeři do West Vancouveru do Park Royal. Srovnali kanadské nákupní centrum s českým. A výsledek? Všude je to stejné.
Venku už se smrákalo, do toho stále pršelo. Jedeme dál. Čekalo nás dalších 130 km na sever přes městečko Squamish do Whistleru. Ten je součástí lyžařského střediska Whistler-Blackcomb. Konaly se zde zimní olympijské hry 2010. Ročně sem zavítá 2 milióny návštěvníků.
Žije zde cca 10.000 obyvatel a můj kamarád Bery s rodinou. Přijíždíme za tmy. Ale už v tu chvíli víme, že se nám tu bude líbit.

Jak začít den na návštěvě u slávisty než derby pražských S. Bohužel zápas byl o ničem. Jedeme proto všichni do města a jdeme na lanovku. Blackcomb Gondola nás vyveze do 1950 m. n. m. Pak přejedeme další lanovkou Peak 2 Peak Gondola z vrcholu na vrchol do 1820 m. n. m. Odtud si pak vyšlápneme na Whistler Mountain 2181 m. n. m.. Neuvěřitelná panorámata, nestačíme se kochat. Krajina se mění každým pohledem. Chvíli si připadám jako na Isladnu (na kterém jsem teda ještě nebyl). Pod vrcholkem stavíme druhého letošního sněhuláka. Počasí se kazí, z vrcholu spěcháme dolů. Proběhneme město, obchůdky a spěcháme zpět k Beránkům. Kanaďani sice neznají buřty, tak aspoň opékáme nějaké párečky. Bylo to moc fajn. Večer se zajedeme podívat ještě do města. Všude to krásně svítí. Jen si tak představujeme, jak to zde vypadá o Vánocích se sněhem.

Prší, prší, prší. Nevadí. V plánu je pokračování v naší cestě.
Nakonec to bylo přes 9 hodin, 750 km: Pemberton, Mt. Currie, Lillooet, Pavilion, Kamloops, Little Fort, Clearwater, Blue water, Valemount, Jasper. Po cestě se několikrát změnila krajina. Hory, louky, pastviny, prérie a zase velehory. Do Jasperu přijíždíme pozdě večer. Mám vyhlídnutý Whistler Campground. Na recepci koupím ubytování na 2 dny. Dostanu mapu, číslo na auto a důležitou informaci: „Máme tady volně pohybující se laně, jeleny v říji. Jsou agresivní. Může projít kolem i medvěd. Jídlo musíte mít v autě. Dodržovat bezpečnou vzdálenost.“. V autě to říkám, Ivče. Je strašně moc ráda. Zaparkujeme auto na vyznačeném místě mezi smrčky. Všude kolem tma, z dálky slyšíme hororové zvuky. To se to bude spát.
Ještě skočíme do umývárek, které jsou opět velmi čisté. Horká sprcha byla výborná. Venku už zas máme pouze 1-2 stupně. Je jasno, nebe je plné hvězd. Stáhneme krytí skleněné střechy, zahrabeme se do spacáků, s výhledem na hvězdy jdeme spát.

Probouzíme se do velmi chladného rána. Ze spacáků se nám rozhodně nechce. Vytáhne nás z nich až sluníčko. Nedaleko nás slyším elka, 3 m ode mě projde mezi smrčky laň a o kus dál si ji hlídá pořádný paroháč. Nádherný pohled na divokou zvěř zasazenou do horského prostředí. Jdeme do umývárek, když proti nám vystoupí mladý elk. Z nozder mu jde teplá pára. Vypadá to nádherně. Obloukem se mu vyhneme, pokračujeme všichni dál. Dnešním plán je náročný.
První zastávka je pod horou Mount Edith Cavell (3363 m. n. m.) u ledovcového jezera Cavell Pond, nad kterým se nachází ledovec Cavell Glacier. Úžasné místo. Zde jsme vydrželi dost dlouho. Praskající a padající kus ledu udělal dost velký randál. Další zajímavý zážitek.

Druhá zastávka je v Maligne Canyon na řece Maligne. Hluboké kaňony, vodopádky, nenáročná cesta. Třetí zastávkou je Medicine Lake. Musí to být nádherné jezero. Nyní však z větší části vypuštěné. Navíc zde byl požár, okolní krajina je dost depresivní. O to hezčí bylo další jezero. Tím je Maligne Lake. Jsme tu již se západem. Pokud sem dorazíte dříve, můžete si zaplatit loďku, projet se po jezeře až k Spirit Islandu. Místo, kam i v dnešní době mohou pouze indiáni. Turistům a všem ostatním vstup zakázán. Při cestě zpět se zastavíme ještě v Jasperu. Tam nejen nás zaujme elk, který je uprostřed čtyř proudé silnice. Snaží se chránit své laně a napadá pomalinku projíždějící auta.

Pocitově je ráno tak 5 stupňů pod nulou. Elkové řvou všude kolem nás. Divoká příroda online. Nejraději bychom tu zůstali, ale to bychom nic dalšího neviděli. Musíme jet dál.
Od silnice nás zaujme jezero ve tvaru pod kovy. Podle toho také název Horseshoe Lake.

Člověk se kochá v Kanadě na silnicích celou dobu. Ale to, co vidíte mezi Banfeem a Jasper, to je něco neskutečného. Proto tato cesta nese název The Icefields Parkway (délka 288 km). Za zastavení stojí hodně míst. My si vybrali vodopády Athabasca Falls, Sunwapta Falls. Následující zastávkou byl ledovec Athabasca Glacier – Columbia Icefield. Zde se můžete z parkoviště dostat do určité vzdálenosti od ledovce, nikoliv na něj. Pokud byste chtěli zažít i toto, musíte si koupit lístek Columbia Icefield Adventure. Zaplatíte 1.900 Kč / os. V ceně máte již zmíněný výlet na ledovec včetně vysutého proskleného mostu s výhledem do údolí ledovce. Velmi smutná je realita. Ledovec ubývá každý rok o 5 m. Už mu zbývá pouze několik stovek metrů. Za pár let po něm nezbude nic.

Pokračujeme v cestě na Waterfowl Lakes, Bowl Lake a Peyto Lake (jezero, která se shora připomíná hlavu vlka). Již za tmy přijíždíme do Lake Louise. Mají zde pouze jeden obchod s potravinami. Nejdražší v celé Kanadě. Navíc v něm skoro nic nebylo. Dokonalé využití své jedinečné pozice.
Přijíždíme do kempu, ten je údajně plně obsazen. Jsme odkázáni na záchytné parkoviště vzdálené cca 5 km. Na místě je box pro vložení vyplněného přihlašovacího formuláře a poplatku za noc. Vjíždíme skrz bránu dovnitř. Celý prostor je obehnán pletivem. Noc by měla být tedy klidná. Bez žádné neplánované návštěvy.

Nejstudenější ranní probuzení. Venku šedivo, mrholí. Zajedeme se podívat ještě k jezeru Bow lake. Po cestě dokonce silně chumelí. Na místě si zajdeme na ranní kávu, čokoládu a výborného skořicového šneka. Výhledy nejsou žádné, ale i to má svou ponurou atmosféru.

I přes nepřízeň počasí pokračujeme dle plánu. Jedeme do Yaho National Park na Emerald Lake. Nádherné smaragdové jezero. Na místě se rozhodneme, že ho celé obejdeme. Příjemná 5 km procházka. Jen díky předchozímu dešti je polovina cesty v blátě. Odměna se nám dostala na konci cesty. Mraky se rozestoupily, vše se rozsvítilo a ty barvy byly jedinečné.

Jezero opouštíme, další nedaleká zastávka je vodopád Takakkaw Falls. Při cestě zpět se stavíme k řece Yoho River, nafotíme pár snímků, posbíráme další kamínky na památku.

Spaní v autě bylo super, ale teploty tomu už moc nepřály. Domluvili jsme se, že pro jednou si objednáme hotel v městečku Canmore. Vyhrál to Silver Creek Lodge. Teplá sprcha, pohodlná postel, gauč a pračka se sušičkou. Vše co potřebujeme. Bonus navíc vířivka. Nebo spíš v místním podání horký pramen. Ale i ten se na regeneraci počítá.

Poslední dny už jsou relativně rychlé. Po check outu zajdeme do centra městečka. Projdeme si místní ulice, obchůdky, galerie. Oproti ostatním městům je zde více uměleckých míst. Není tu tolik turistických sarapatiček. Máme čas. Proto zajdeme na vyhlídku na jezera Vermilion Lakes. Nádherná podzimní scenérie hned u Banffu. V odpoledních hodinách se setkávám opět se Štěpánkou a Tomem. Co je v plánu? NHL. Derby mezi Calgary Flames a Edmonton Oilers v Scotiabank Saddledome areně. Bohužel samotná NHL začíná až za několik dní. I tak to byl nevšední zážitek. Audio, video a vizuální efekty výborné. Diváci samotnou hru berou však jako „divadelní“ událost. Neznají kotle. U nás se fandí mnohem více. „Domů“ do Banffu se vracíme až kolem půlnoci. Hodně unaveni jdeme spát.

Na „doporučení“ si zajdeme na snídani do italské restaurace Pacini v hotelu Moose. Projdeme poslední krámky, nakoupíme dárky, zastavíme se znovu v Canmore. Tam sem nám líbilo několik věcí, které jsme si chtěli na památku koupit. Závěr dne jsme strávili na cestě do Calgary. Ubytování tentokrát v motelu. Takový ten klasický, kdy si zastavíte před vchodem a večer se tam stane vražda. Nebo je tam někde zaparkované auto s plným kufrem drog. Nám se naštěstí nic takového nepřihodilo.

Předposlední den dovolené, poslední den v Kanadě. Ráno využijeme k řádnému zabalení všech věcí. Máme ještě pár hodin do odletu, jedeme se proto podívat do centra. Mrakodrapy, ocel, železo, sklo. Je to zajímavé, ale na ty přírodní scenérie to zdaleka nemá.

Zajedeme se podívat ještě do Cabela`s Calgary. Vzpomínáte si na ten super obchod? Byl to vůbec první obchod, který jsme v Kanadě navštívili. Rychlá návštěva dalších obchodů: Winners, Wallmart.
Nastal čas vrátit se na letiště. Vrátit auto s nájezdem 3 500 km. Odlet nás čeká v 17:45.

Do Frankfurktu přilétáme v 10:55 následujícího dne. Máme tedy už pondělí 2.10.
Zde bohužel musíme čekat 5:30 na let do Prahy. Přistáváme v 17:30.
Na letišti na nás čeká dodávka, vyzvedáváme auto a pokračujeme domů do Pardubic.

Nebyla to úplně klasická odpočinková dovolená. Ale byla to nezapomenutelná poznávací dovolená, která nám toho hodně dala. Oba jsme za ni moc rádi!
Úžasná země, která se neustále před námi po celou dobu cesty měnila. Kocháte se na silnici za volantem, jako spolujezdec, na vycházce u jezera, v horách na trailu.
Rádi bychom zůstali minimálně ještě týden a podívali se na Vancouver Island, ale to třeba ještě příště.

Nejsem žádný spisovatel. Články z cest píšu z patra, z první dobré, abych doplnil fotografie a zaznamenal tak své vzpomínky. Třeba se to jednou bude hodit mě nebo i vám.
Možná sem vás inspiroval k vaší další dovolené, k novým zážitkům.
Možná se můžeme domluvit, dáme dohromady malou skupinu dobrodruhů a můžu vám příště udělat průvodce. Kdo ví .. ? 🙂