Sotva jsem se vrátil z Egypta, měl jsem jen 2 dny na přípravu a zas hurááá směr portugalský ostrov Madeira. Viděl jsem hodně pěkných fotografií, dokumentů v TV/YT a proto jsem se tam tak těšil.
– – ODLET, PRVNÍ DEN – –
Odjezd byl v plánu z Pardubic v úterý 19.10. po 7 hodině. Přibližně za hodinku jsme vyzvedávali kamaráda v Brandýse nad Labem. Pak už rovnou směr letiště.
Všechno vychází dobře, kontroly také v pořádku a odlet z Prahy ve 12:20. To by ale nesměl nastat problém v před letové kontrole. To už si sedíme v letadle a z reproduktorů se ozve: Vítáme Vás .. blablabla, ale máme problém, svítí nám kontrolka pro hlášení požáru v letadle. Buď se nám to podaří opravit nebo budeme muset přistavit jiné letadlo. Naštěstí se nahlášená závada podařila odstranit. Nikdo se raději neptal jak. S malým zpožděním odlétáme. Čekal nás přímý klidný let, který trval 4 hodiny a 35 minut.
Hlavní městem Madeiry je Funchal, který najdete na jihu ostrova. A přesně sem směřuje i naše letadlo. Nachází se zde totiž jediné letiště s jednou zvláštností. Přistáváme v 15:55 místního času (16:55 našeho času). Letištěm proběhneme poměrně rychle. Jelikož jsme podstoupili očkování, jdeme po vyznačených šipkách, venku se prokážeme certifikátem a najednou stojíme na autobousové zastávce. Čekáme na AERO bus, který nás za 5 Euro na osobu doveze skrz celé město až na poslední stanici ve Formoze. Po cestě se nestačíme divit. Madeira je úplně jiný svět. Na koncovou zastávku to je cca 50 minut. Cesta utíká rychle. Konečná, vystupujeme a můžeme sundat ty hnusný respirátory. Za těch 7,5 hodin jsem měl už slušně vytahaný uši (2h letiště, 4,5h let, 1h autobus). Přes Booking máme rezervovaný apartmán s výhledem na oceán. Ubytování proběhlo v pořádku, takže rychle do nejbližšího většího obchodu (což bylo 3,5 km) a hurá na domácí degustaci místního výborného vína a jídla. Současně plánujeme výlety na další dny. Lahve jsou najednou prázdné, venku tma, čas jít spát.
— DRUHÝ DEN —
Po veselé předchozí noci zvoní budík v 7:30. Venku je ještě tma. Slunce vychází až v 8:14. Dáme snídani a snažíme se sehnat nějaké auto k pronájmu. Dalo nám to docela zabrat, všechny jsou rozpučované, ale nakonec se podařilo. Jdeme tedy do nedaleké půjčovny FUNCHAL EASY. Potřebovali jsme auto pro 5 lidí. V ten den ho neměli, ale máme se stavit druhý den ráno a vše bude připraveno. První hlavní úkol dne splněn.
Pokračujeme tak v procházce po městě, poznáváme hlavní i vedlejší ulice, městské Levády (systém zavlažovacích kanálů skrz celý ostrov), zastavíme se na vynikající oběd a celé to vylepšíme exkurzí s degustací vína ve vinařství BLANDY`S. Vybere si zde určitě každý. Místní vína jsou dobrá a hlavně silná. Takže 18% – 19% alkoholu je standardem. Po cestě zpět se opět stavíme na nákup, dokoupíme vše potřebné na další den. Západ si užíváme na černé oblázkové pláži asi 300m od našeho ubytování. Večer pokračujeme v degustaci a opět plánujeme, která místa následující den navštívíme.
— TŘETÍ DEN —
Ráno si lehce přispíme, není kam spěchat. Na 9 hodinu jdeme vyzvednout auto. Čeká na nás Dacia Legacy. V půjčovně nás ještě upozorní na místní rozdíl v názvosloví dieselu. U nás obyčejný diesel, tady Gasioleo. Premium diesel u nás, tady Diesel. Že by malý chyták na turisty?
Jinak nádrž poloprázdná, takže podle navigace jedeme hned na první benzinku. Rychlé tankování a pak už hurá na první bod našeho dnešního výletu: Skywalk Madeira Cabo Girão (Miradouro do Cabo Girão). Cabo Girão je nejvyšším útesem na Madeiře. Díky prosklené vyhlídce tak koukáte přímo pod sebe a to do hloubky 589 metrů. Neuvěřitelný pohled i pro ty, kteří nemají rádi výšky.
Dalším místem, kam se vydáme, je hodně turisticky navštěvovaný vodopád. Zajímavý je v tom, že dopadá přímo na silnici. Chcete umýt auto, stavte se sem.
A co je v plánu dál? Nejsme přeci žádní troškaři, takže nejvyšší hora Madeiry. Tou je Pico Ruivo (1862 m n. m.). Jelikož vyjíždíme od oceánu, což je 0 m n. m., čeká nás tedy pořádné stoupání. Toto je pro Madeiru typické a pro nás nepochopitelné. Několikrát jsme překonávali převýšení větší než naše Sněžka. Prudká stoupání, klesání, parkování v kopcích, jen jsme žasli. Ale abych se vrátil zpět k našemu výstupu. Na Pico Ruivo vedou 2 hlavní turistické cesty. Jedna lehčí, druhá náročnější. My si samozřejmě vybrali tu druhou. Ta vedla z Pico Arieiro (1818 m n. m.). Takhle by si člověk řekl: 44 m rozdíl, to bude rovinka, po vrstevnici. Opak byl pravdou. Cesta tam i zpět nám s focením zabrala cca 6,5 hodiny. Bylo to cca 15 km a 1000 m převýšení. Každopádně to stálo za to. Mnoho nádherných pohledů do míst, kde by King Kong mohl být jako doma.
Se západem v zádech jsme se vrátili k autu. Cestu domů byla už jen z “kopce dolů”, takže na pohodičku. Až na to, že nám dole na křižovatce skoro hořely brzdové kotouče. To se brzdilo motorem, řidič auto i brzdy šetřil. Otázkou je, v jakém stavu bylo taky to auto z půjčovny. Večeře doma, doplnit tekutiny výborným vínem, naplánovat další den a spát. Dnes toho bylo hodně.
— ČTVRTÝ DEN —
Po včerejším náročném dni, dnes budíček už na 6 hodinu. Autem přejezd cca 35 km na nejvýchodnější část ostrova. V plánu je východ Slunce na Ponta de São Lourenço. Parkoviště bylo takhle brzy ráno téměř prázdné. Fouká poměrně silný vítr, ale jde se. Východ chceme stihnout za každou cenu. Čelovky nám svítí na cestu a my jdeme, i když nevíme kam. Za chůze koukám do mapy, snažím se najít co nejlepší vyhlídku. Místo, kde bude nejhezčí východ. Asi po hodině chůze jsme v cíli. Stihli jsme to včas. Rozložíme stativy, nasadíme foťáky a čekáme. Za chvilku to začne. Stojíme na hraně jednoho obřího útesu, ale mně to nevadí. Užívám si to. Úžasné místo, úžasný východ a úžasné ráno. To se prostě musí zažít.
Po cestě zpět se kocháme krajinou, která před tím nebyla vidět. Útesy, jejich lomy, jednotlivé vrstvy, oceán, mraky valící se v dálce přes ostrov. Prostě paráda.
Autem pokračujeme do Porto da Cruz. V tomto městě najdete hezkou kamenitou pláž, která je určena pro surfaře. Parádní vlny, které jsme museli zkusit i my. Nevím jak vy, ale já vlny miluji. Ta síla vody je ohromná. Ustojím to nebo mě smete? Prostě jak malý dítě. Po 30 minutách blbnutí dochází síly a je čas oběda. Několik desítek metrů dál se nachází dobře hodnocená restaurace. Jdeme tam. Klasický místní předkrm je jistota. Rozpečená chlebová placka s máslem a česnekem je luxusní. Jako hlavní chod chobotnice. Téměř v každé restauraci jsme k jídlu dostali velké a bohaté přílohy (batáty, rýže, zelenina, hranolky). Na Madeiře se královsky nají prostě každý.
Dobré jídlo je potřeba i dobře zapít. O 200 m dál se nachází místní destilérka Norh Mills. Vyrábí se zde rum, exkurze je zdarma. Na místě si pak můžete zaplatit degustaci, nakoupit rumy za lepší ceny, případně i super tričko. Tohle se musí podpořit, proto jsem jim tam nějaké to euro nechal.
Dnes jsme toho hodně stihli. Ale jelikož máme ještě celé odpoledne před sebou, jsou v plánu další 2 zastávky. První z nich je malé městečko Santana, které je známé zejména typickými madeirskými domky casas de colmo. Druhou a poslední zastávkou jsou levády Levada dos Balcões s vyhlídkou Miradouro dos Balcões. Tato vyhlídka je oblíbená především kvůli pěnkavám. Ty jsou již na turisty zvyklé a při troše štěstí a trpělivosti, vám budou zobat přímo z ruky.
Závěr dne zakončíme na pláži. Škoda si nerozdělat na tak krásném místě nějakou dobrou lahvinku.
— PÁTÝ DEN —
Dny utíkají rychle, zážitků přibývá, času ale málo. Po snídani proto vyrážíme na další levády. Je v plánu cca 9 km okruh tropickým deštným pralesem. Počasí odpovídá názvu pralesa, proto na řadu přišly i pláštěnky. Nicméně nám to nevadilo, fotky díky tomu dostaly další rozměr. První část levád prošla rekonstrukcí z dotací EU. My jsme pak v polovině cesty odbočili a vydali se po staré části. Rozdíl byl jasně vidět. Divoká příroda a krásný tajemný prales. Podařilo se nám nalákat i několik zvědavých pěnkav do takové blízkosti, abych byl s fotkami spokojený.
Při zpáteční cestě k autu nás zastihl pořádný slejvák. Vrátili jsme se do apartmánu, dali si pauzu a plánovali kam dál. Nakonec jsme vybrali vesnici Curral das Freiras. Leží v hlubokém údolí, v kráteru obklopena vyhaslými sopkami. Toto místo bývá nazýváno Údolí jeptišek, protože sem v roce 1566 utekly jeptišky z kláštera sv. Kláry před útokem pirátů.
Dali jsme si tady večeři. Kromě již zmíněného tradičního předkrmu, můžete na Madeiře vyzkoušet Lapas. Přílipky, tedy něco jako malinké mušle, přilepené na pobřežních skalách. Upečou se na pánvi a zakápnou bylinkovým máslem a citronem. Espada/tkaničnice atlantická je ošklivá černá ryba s děsivými zuby. Espetada je špíz obvykle z hovězího masa, obalený v česneku a bobkovém listu.
A jak jinak chcete zakončit den na Madeiře? No přece na pláži.
— ŠESTÝ DEN —
Předposlední, ale vlastně poslední celý den na Madeiře. Výhled počasí nebyl příliš hezký, proto jsme se rozhodli vyrazit na server ostrova na Fanal Pond. Náhorní plošina, vavřínové lesy, které jsou za správného počasí až magickým místem.
Při příjezdu tomu tak bohužel nebylo. Přál jsem si, aby od oceánu přišla oblačnost, mraky, mlha a tohle místo záskalo tu pravou atmosféru. Nikdy bych tomu nevěřil, ale ono se to podařilo!
Když jsme se toho nabažili, pokračovali jsme do našeho oblíbeného Santa de Cruz. Oběd, koupání ve vlnách, focení na útesu a zastávka na dokoupení rumu před odletem. Na zpáteční cestě se zastavíme ještě v Garajau u sochy Krista. Není tak velká jako v Rio de Janeiro, na výšku měří 20 m, ale svůj význam zde má. V noci je osvětlená a slouží jako maják.
Poslední večer, poslední návštěva pláže, poslední famózní západ na pláži Formosa. Lepší zakončení jsem si nemohl přát.
— SEDMÝ DEN, NÁVRAT —
Poslední den je už jako vždycky rychlý. Ráno vracíme auto. Půjčovna Funchal EASY je opravdu EASY. Na místě nikdo nic neřeší, jen odevzdáte klíčky a hotovo.
Zabalíme věci, dáme oběd na pláži, ve 13:30 sedáme opět na AERO bus a jedeme na letiště. Všechno probíhá v pohodě, v 16:40 odlétáme. Madeira se s námi loučí duhou nedaleko letiště. A tady se dostáváme k tomu, co jsem vám slíbil na začátku. Protože bylo letiště příliš krátké, museli ho prodloužit. Část dráhy je tedy na celkem 180 pilířích, které jsou vysoké 70m. U nás nepředstavitelné. Tam to jde. Stejně jako tunely skrz celý ostrov.
Dalo by se toho napsat ještě více, ale kdo by to četl. Fotky jsou lepší. A ještě lepší je to všechno zažít!
Do Prahy přilétáme 22:10. Kufry v pohodě, vína i rumy to zvládly. Po cestě domů nás na dálnici ještě ve 130 km/h přivítala srnka. Naštěstí i tohle jsme všichni zvládli.
Co říci závěrem? Bylo to rychlé. 7 dní na Madeiru je málo, ale bylo to krásné. Určitě se sem ještě někdy vrátím, abych prozkoumal další části ostrova. Místa, která nejsou tak turisticky známá a přesto budou určitě také nádherná.
