Kralický Sněžník [2019]

Většina lidí v pátek vyráží za „kulturou“. Já jsem si vymyslel na poslední listopadový den a tedy páteční večer až sobotní ráno něco jiného. Noční výstup na Kralický Sněžník.
Když jsem byl v únoru na Stezce v oblacích, řekl jsem si, že se tam musím ještě letos podívat.

O půlnoci jsme s Milanem vyrazili směr Dolní Morava. Nebe je jasné, hvězdy svítí a všechno vypadá dobře. Na teploměru 0 °C. Ve 2 hodiny ráno jsme na místě. Zastavujeme na posledním parkovišti P7 přímo pod Stezkou v oblacích. Na místě nasadíme lepší obuv, vytáhneme čelovky a pěkně s 15 kg na zádech (batohy, foto-výbava, stativy, náhradní oblečení, termoska káva/čaj a jídlo) vyrážíme vstříc vrcholu. Nikdy jsem na Sněžníku nebyl, ale vždycky jsem se sem chtěl podívat. O to větší výzva to byla.

Už na místě začalo malinko přituhovat. Teplota klesla na -2 °C, ale když člověk dupe, tak to nevadí.
Asfaltka se po chvíli mění na lesní cestu, pořád to bylo lehké stoupání. V noci se jde mnohem lépe, nevidíte, co všechno vás čeká. Terén se zanedlouho mění, prudce stoupáme. Sem tam nějaké velké kameny, do toho tekoucí voda a malé potůčky. Cesta k vrcholu postupně zamrzá.

V předposledním úseku nás čeká ledovatka. Je nám to ale jedno, užíváme si to. Navíc už jsme téměř nahoře. Poprvé vidím slavné kamenné slůně. Sice zatím jen ve tmě za svitu čelovky. Ale i tak mě to těší. Pokračujeme dále. Čeká nás ještě pramen řeky Moravy. Pak už jen závěrečné stoupání a jsme v cíli.
Na vrcholu nám to i s pauzami trvalo cca 3 hodiny a 30 minut. Počasí bylo ale úplně jiné: -7 °C, fouká silný vítr, na zemi leží poprašek sněhu, mlha, možná i mraky a není vidět na 15 m před sebe.
Navlečeme na sebe co se dá, hledáme místo kde se před větrem schovat. Po 20 minutách to vzdáváme a sestupujeme cca 500m níže zpět ke slůněti. Stále máme ještě cca hodinu do východu Slunce. Schováme se tedy v sutinách po Lichtenštejnské chatě, které jsou cca 20 m od slůněte.

Všechno je šedé, oblačnost všude kolem nás, tohle dneska nemůže vyjít. Ale i tak zůstáváme na místě a čekáme co bude. Z dlouhé chvíli fotím několik ponurých fotek před východem slunce. Zalezu se na chvíli schovat. Musím zahřát sebe i foťák. Ani na hodiny nekoukám a najednou se to venku začne rozsvěcet. Rychle vybíhám ven z úkrytu a užívám si to nádhernou podívanou. Za tohle ta cesta i to mrznutí stálo. Tohle je to krásné, jedinečné a neokoukané!
Slunce se dere skrz mraky, mlhu a dopřává nám jedinečnou podívanou.
V tu chvíli ti nic nevadí, hledáš kompozice a cvakáš jeden záběr za druhým. Musíš rychle, protože Slunce na tebe čekat nebude. Během pár minut podívaná končí. Jsem nadšen, bylo to nádherné!

Vrátíme se zpět do úkrytu, zahřejeme promrzlé ruce a vyrážíme zpět na úplný vrchol. Tam je stejně ošklivě jako při prvním výstupu. Uděláme proto jen pár fotek a pokračujeme dál. Zpět se nebudeme vracet stejnou cestou, ale dáme se po hranici s Polskem (turistická červená) až k rozhledně Klepáč. Od ní pak už jen sestup do Dolní Moravy a k autu.
Počasí se vybralo. Mraky téměř zmizely a tak jsme si užívali alespoň při cestě zpět nádherného počasí.

Celkem jsme ušli necelých 30 km s převýšením přes 1050 m.
Za sebe mohu doporučit cestu nahoru po žluté a pak buď na červenou nebo to zkusit po modré ke Stezce v oblacích. Tato cesta mě čeká příště.

About the Author: