Budík zazvonil dle plánu. Je půl páté ráno, já sotva otevřu oči a už se raduji. Předpověď vyšla, mlha se válí všude kolem. Vylezu ze spacáku, popadnu věci, nasadím čelovku a už hurá nahoru na novou Mariinu vyhlídku.
Ještě jsem na ní nebyl, viděl jsem jen pár fotek, takže jsem se těšil. Navíc ta mlha a blížící se východ Slunce. Těšil jsem se tolik, že ten 1 km jsem “vyběhl” asi za 25 minut. Podle map se průměrný turista dostane nahoru za 40 minut a zdolá převýšení cca 190 metrů. Nová vyhlídka je úžasná! Rozhodně jedna z nejhezčích a na nejhezčím místě.
Nahoře jsem nebyl sám a ani první. Východ si přišly užít také 2 prima slečny, které se přivstaly ještě o něco dříve. Později dorazilo ještě dalších asi 10 lidí. Takže tam všichni čekáme až se Slunce vyhoupne na obzoru, zasvítí nám do mlhy a ukáže tu nádhernou podívanou. Což se stalo. Byla to paráda. V jednu chvíli jsem nevěděl, co mám fotit dřív. Úžasná podívaná.
Po několika desítkách minut bylo Slunce už vysoko, mlha se rozplynula a lidé začali odcházet. Nakonec jsem tam zbyl jako poslední. Mohl jsem si tak nafotit prázdnou vyhlídku a rozmyslet se co dál. Seběhnu to rovnou dolů nebo si dám v rámci tréninku okruh na další 2 vyhlídku. Čas je dobrý, domů nechvátám. V tom si všimnu, že na mě z Vilemíniny vyhlídky mávají holky. Bylo rozhodnuto. Hodil jsem batoh na záda, volím variantu číslo 2.
Z Mariiny vyhlídky se dostanete na Vilemíninu vyhlídku, dále pak na Rudolfův kámen. Celý okruh má něco málo přes 6 km. Hlavně výstup na Rudolfův kámen je pěkný.
Po cestě jsem holky dohnal, tak jsem je ještě doprovodil na poslední vyhlídku a pak pokračoval zpět do Jetřichovic. Na parkovišti už nejsou jen 2 auta, ale aspoň 40. Všichni se už vyspali 🙂 Nasednu do auta, přejedu na klidnější parkoviště nad Jetřichovicemi. Dám sprchu, snídani, kávu, pobalím věci v kufru a můžu spokojeně vyrazit domů.
Cesta utíkala dobře, těch 240 km bylo pryč hned. Těšil jsem se až se na fotky podívám, protože už na místě to byla neskutečná pohádka. Doufám, že se tedy budou fotky líbit i vám.
