Vždy jsem si přál cestovat dodávkou, poznávat nová místa a fotografovat. Po 7 letech jsem si splnil tento sen. Letos v létě jsem pořídil VW T6.1 California Coast. Znáte? Teď už jen vybrat, kam se podíváme. Doposud jsem měl možnost si dvakrát zalyžovat v Itálii v Dolomitech. Ať už to byla Sella Ronda nebo Livigno, obojí bylo úžasné. S Nunu nás zajímalo, jaké budou Dolomity na konci léta. Jedeme!
Z Pardubic odjíždíme 29. 8. 2025 ve 12h. Cesta nám zabrala 6,5 hodiny. První zastávka byla v Německu v kempu u jezera Forggensee.
Musím říci, že to byl velmi pěkný kemp s parádním velkým a čistým sociálním zařízením.
Pokud by jel někdo kolem, tak odkaz zde.
První zastávka a první zkušenost. Nejdřív vyndej jídlo, potom rozkládej spaní. No, co už. Vytuněná čínská polévka z pytlíku taky nebyla špatná. Následovala dlouhá horká sprcha. Poté už jen peřiny a spánek.
Druhý den (30. 8.) pokračujeme v cestě. Zastavili jsme se v městečku Füssen. Velice hezké místo, které vybízelo k návštěvě. Kolem nás se sice honily černé mraky, ale jdeme. Prošli jsme si centrum, navštívili několik obchůdků, nakoupili potraviny. Další zastávka městečku Hohenswangau. V něm se můžete jít podívat na stejnojmenný zámek nebo jako my si udělat procházku kolem jezera Alpsee. Času bylo dost, jelikož jsme čekali na pozdní odpoledne. Měla odejít oblačnost a pozdní odpolední čas měl přinést lepší světelné podmínky.
Dalším cílem a finálem dnešního dne byl zámek Neuschwastein. Jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších turistických cílů v Německu. Zámek se také objevil v několika filmech a inspiroval Walta Disneyho ke stvoření Sleeping Beauty Castle neboli hrad Šípkové Růženky, který se nachází v Disneylandu. Walt Disney zde natočil i několik dalších filmů. Chtěl jsem se sem podívat a ono to vyšlo. Vyšplhali jsme se na všechny dostupné vyhlídky. Užíváme si ty výhledy.
Při cestě dolů se rozhodujeme, co dál. Jelikož jsme téměř na hranicích, zvolili jsme noční přejezd Německo – Rakousko – Itálie.
Den třetí (31.8.). Po cestě hledám první místo, kde v Itálii přenocujeme. Na vybrané parkoviště přijíždíme v 1 hodinu ráno. Vjezd omezen výškovým limitem. V pohodě se vejdeme. Nejsme tu sami. Na poměrně velkém place parkují s námi ještě další 4 auta.
A kde, že se to nacházíme? Právě jsme v průsmyku Passo Tre Croci. Ideální místo pro začátek hiku na Lago di Sorapis.
Probouzíme se kolem 8 hodiny. Na parkoviště začíná najíždět další a další auta. Na snídani není čas, dáme si ji u jezera. Cesta je nádherná, ale poměrně náročná. Místy jdete úzkou cestou s velkými srázy. O to víc mě udivilo, kolik se tam doslova valí lidí. Holt Instagramové místo. I přes to všechno nás to jezero okouzlilo. Neskutečná barva přírodního jezera ležícího v nadmořské výšce 1923 metrů. Kocháme se, chceme ho celé obejít. Cca v polovině si najdeme místo bokem od lidí u potůčku mezi kameny a dáme si tu zaslouženou snídani. Poté se vracíme.
Hike měl cca 15 km, zdolali jsme 520 m převýšení. Ale byla to pecka.
1.9. Ráno přejíždíme na parkoviště, ze kterého vede lanovka přímo k Cinque Torri. Jedná se o 2361 m vysoký skalní útvar. Ten se skládá z pěti strmých věží, které původně tvořily jeden velký balvan. Lanovku vynecháme, jdeme po svých. Celou cestu se kocháme tou krásnou přírodu. Vrchol byl pak za odměnu. Stejně jako ta kávička a čokoládový croissant. Z dálky se na nás ženou zas nějaká tmavá mračna, proto nejdeme nikam dál. Rozhodneme se vrátit. Volíme druhou cestu. U auta si hřejeme Express menu. Které jsem měl na tento trip poprvé. Obě nám moc chutnalo. Rozhodně mohu doporučit.
Během pozdního oběda plánuji další dny. V horách nemá být moc hezky. Mají přijít deště. Proto vyrážíme do Verony. Cesta utíkala, Nunu řídí a já opět hledám místo na nocování. Nakonec to vyhrál jeden agricamp. Na recepci nás uvítala milá paní. Kromě všech informací ke campu jsem dostal i informace, jak se od nich dostat autobusem do centra Verony, kam se zajít podívat a jak se vrátit zase zpět. Ideální.
Večer přišel velmi silný déšť. Otestoval jsem tak nepropustnost střešního stanu.
2.9. Vše se naštěstí vypršelo přes noc. Ráno dáme snídani a jdeme na autobus. Projdeme si celé historické jádro Verony. Zajdeme se podívat i za Julií a na její balkónek. Na trzích nakoupíme všechno možné koření. V jedné z uliček se zastavíme v restauraci na pizze. Tečkou byla pak luxusní zmrzlina.
Autobusem se vracíme. Dáme check-out, pokračujeme k dalšímu plánovanému místu.
Tím je největší italské jezero, které se nachází na severu země. Je dlouhé 51,6 km a široké 17,2 km. Délka jeho břehu je 158,4 km. Průměrnou hloubku má 136 m a maximální hloubku 346 m. Leží v nadmořské výšce 65 m. A jaké to je? Lago di Garda.
Na chvíli zastavíme v jednom z městeček na březích jezera. Vybrali jsme stejnojmenné a to Garda. Moc se nám zde líbilo. Dalo by se u jezera strávit mnohem více času. Ten však nemáme. Vyrážíme dál. Vracíme se zpět na sever do hor.
Hodně pozdě večer jsme dorazili do horského průsmyku v nadmořské výšce 2236 m. Byl to náročný den, jdeme hned spát.
3.9. Ráno se tedy probouzíme v Passo di Giau. Dal jsem si budíka. Jdu na východ Slunce. Jsem na neznámém místě. Vyběhnu tedy na kopec, snažím se najít nejlepší kompozici. Za horskými vrcholky se začínají prodírat paprsky. Celé údolí se probouzí. Je to parádička.
Mám nafoceno, vracím se zpět k autu. Udělám snídani, Nunu se probouzí a užíváme si to ráno. Zbytek dne dáme hike po okolí. Rozhodneme se tu zůstat do západu. Udělali jsme dobře. Byla to totiž neskutečná podívaná.
Tohle místo jsem si zalíbil.
4.9. Ráno vstáváme po 5 hodině. Musíme brzy vyrazit, protože máme zakoupené časové parkovné (6 – 12, 40 Euro) u symbolu Dolomit.
Tre Cime – tříčlenná skupina skalních štítů v severní Itálii. Vyrůstají kolmo ze sutinových polí. Nejvyšší je prostřední Cima Grande (Velký štít, 2999 m), dále západní Cima Ovest (Západní štít, 2973 m) a nejnižší je Cima Piccola (Malý štít, 2875 m).
Okruh kolem Tre Cime nám na pohodu i se zastávkou na kávu a sladký zákusek vyšel do požadovaných 6 hodin. Byl to zas jiný svět. Dalo by se tady strávit i více času.
Zbytek odpoledne jsme strávili v olympijském horském městečku Cortina d’Ampezzo.
Navečer přejíždíme k předposlednímu bodu našeho výletu.
5.9. Předposlední den a předposlední bod. Tím je vrchol Seceda (2519 m) na slunné straně údolí Val Gardena. Kousek jsme se tentokrát nechali svést lanovkou, ale zbytek cesty nahoru jsme si vyšlápli po svých. Stihli jsme to akorát. Byla to nádherná podívaná.
Po cestě zpět jsme se zastavili na jedné z chat. Dali jsme nějakou tu italskou dobrotu. Samozřejmě se sladkou tečkou nakonec.
6.9. Jelikož jsme předchozí den přejeli k poslední místu naší dovolené, mohli jsme hned ráno vyrazit k jezeru s názvem Lago di Braies. Další velmi turisticky navštěvované jezero. Na rozdíl od Lago di Sorapis, zde zaparkujete téměř u něj a velmi pohodlně k němu dojdete. Můžete si zde zapůjčit lodičky a strávit zde více času. My jsme si ho opět obešli kolem do kola. Bohužel lidí tam bylo čím dál více, nejvyšší čas zmizet.
Rozhodli jsme se proto pro návrat domů. Dali jsme to na jeden zátah. V 16 hodin jsme odjížděli od jezera. Ve 23.30 jsme dorazili na chalupu na Vysočině.
Jelikož jsme byli v Itálii v létě poprvé, volili jsme ta hodně známá místa. Nicméně příště bych se jim vyhnul. Hledal ta méně známá. Budou určitě stejně krásná a bude tam méně lidí, více klidu.
Pokud doscrollujete až na konec této stránky, nadejte tam několik panorámat.
Doposud jsem je nijak extra nefotil. Tady to po tom přímo volalo. Co myslíte? Jak se vám fotky líbí?
Extra PANORAMA
