4 dny a hodně plánů, mezi které patřila místa jako Děčínský Sněžník, Tiské stěny, Saské Švýcarsko – Schrammsteine, vyhlídky u Děčína. Stihli jsme toho ale mnohem více.
A jak to teda všechno bylo?
Poslední dubnový čtvrtek patřil poslednímu florbalu v naší hobby sezóně. Končím ve 22:15 a než abych šel na 2 hodiny spát, raději využiji energie, pobalím věci a ve 23:00 vyjíždíme s kamarády 2 auty z Pardubic. Mezi zastávka v Brandýse nad Labe, kde už na nás čeká kamarád Láďa. Do kufru naházíme zbytek věcí a pokračujeme na parkoviště pod Děčínským Sněžníkem. Cesta utíká rychle, jsme již téměř u cíle, když podél a přes silnici se prochází jeleni a laně. Nepočítali jsme to, každopádně alespoň pěkných 20 kousků. Mohl jsem troubit jak jsem chtěl. Oni jsou tady domácí a já si prostě musím počkat. Zajímavé zpestření naší cesty. Do cíle dorazíme kolem 02 hodiny. Cesta dopadla dobře, dáme zaslouženého panáčka, položíme sedačky, nastavíme budíka a jdeme alespoň na chvilku spát.
Sotva zavřu oči, zvoní budík. Venku je slušná zima. Nedá se nic dělat. 3 .. 2 .. 1 jdeme ven. Hodím na sebe vrstvu navíc, batoh s foto-technikou na záda, stativ přes ramena a už se těším na ten východ. Nahoru se dostanete poměrně rychle. Podle map mám vybrané vhodné místo. Ještě se tam včas dostat. Už po cestě se kochám mlhou, která se pod námi válí. Tuším, že to dneska klapne.
Uff, na místě jsme včas. Příroda se probouzí, ptáci řvou všude kolem. Přes aplikaci kouknu, kde přesně bude Slunce vycházet a už jen čekáme. Parádička, je to tady už leze!
Občas je to docela slušná dřina. Každopádně tohle za to stojí a je to úžasná odměna.
Máme odfoceno, je čas na snídani. Šéfkuchař Láďa upekl luxusní buchtu, k tomu čaj a káva a ta panorámata kolem. Co víc si v tu chvíli přát? Nic 🙂
Po snídani si projdeme zbytek, okoukneme další vyhlídky a vracíme se k autu. Další zastávkou jsou Tiské stěny. Nacházejí se jen pár kilometrů zpět. Určitě stojí za návštěvu. Opět jsme i zde měli malé zpestření. Připravovaly se zde kulisy pro americký scifi seriál.
Zbytek už vezmu rychleji. Zajeli jsme do Děčína, dali si oběd, přejeli do Janova (vesnička nad Hřenskem), kde jsme měli zamluvené ubytování. Navečer jsme se zajeli podívat ještě na vyhlídku Belveder. Nicméně díky oblačnosti z toho nic nebylo.
Na druhý den byla předpověď slibná. Naplánoval jsem proto východ Slunce u nejvíce fotografovaného dubu v Českém Švýcarsku. Potom nás čekala rozhledna Růženka (Pastevní vrch), rozhledna Janov (Janovský vrch) a po obědě přejezd do Saska. Zde byl hlavním cílem západ s výhledem na skalní útvar Schrammsteine. České Švýcarsko mám poměrně prochozené. V Saském jsem byl pouze jednou. Takže odpolední až večerní 12 km okruh, nastoupán 1 km, krásné výhledy, luxusní skály a stále je zde co objevovat. Musím se sem ještě vrátit.
A jak dopadl západ? Přesně jak jsem si přál. Bylo to prostě jako na objednávku. Však můžete posoudit sami.
Zbylé dny se počasí dost pokazilo. Proto jsme se rozhodili zajet v neděli do Drážďan. V pondělí jsme se již museli vrátit domu. Ale jelikož nepršelo, zastavili jsme se ještě na Slunečné bráně a Růžové vyhlídce.
Jak bych zhodnotil celý výlet?
Pozitivně 🙂 Stihli jsme toho opravdu moc, nachodili hodně kilometrů, vyčistili hlavy a nafotili nové fotografie (ze kterých mám já osobně radost). Takže kam příště?
