Slovinsko [2020]

Už od ledna jsem chtěl během léta vyrazit někam do hor a kopců. Chtěl jsem se podívat na nová místa, nafotit nové fotografie. Původně bylo v plánu Norsko, ale vzhledem ke COVID situaci, jsme museli plány změnit. A i ty změněné plány se málem neuskutečnily.
Začalo to v pátek 3.7., kdy jsme o půlnoci s Romčou, Jirkou a Vojtou chtěli odjet do Slovinska. Ráno se začaly objevovat zprávy o tom, jak je zapotřebí mít potvrzené předem rezervované ubytování. To jsme měli. Ale dopoledne se k tomu přidal ještě negativní Covid test. Čekali jsme co bude dál, co bude oficiálně potvrzeno. Na internetu bylo informací hodně, ale výklad různý. Proto jsem po 14h zavolal na Velvyslanectví Slovinské republiky. Informace byla jasná: do půlnoci bez potvrzení a testu, po půlnoci nutné doložit oboje.

Tato informace měnila veškeré naše plány. Co teď?
Dali jsme si 5 minut na rozmyšlenou. Pojedeme? Zůstaneme? Zkusíme to?

Nakonec jsme se domluvili, že vyrazíme.
Buď do půlnoci stihneme přejet hranice do Slovinska nebo zůstaneme v Rakousku. Přes Booking zarezervujeme nové ubytování a zrušení rezervací ve Slovinsku budeme řešit hned následující den.

Kolem 15h doslova utíkám z práce. Má pracovní doba je do 17h, takže ty 2 hodiny si hned po návratu z dovolené samozřejmě odpracuji. Mám pouhých 30 minut na to, abych pobalil věci na 8 dní včetně fototechniky. Takhle rychlé balení jsem v životě ještě neměl. Oblečení, boty, doklady, foťák, objektivy, dron, baterie, svačina na cestu .. hmm .. co asi zapomenu?

V 16h mě vyzvedávají ostatní, rychle naházím věci do kufru a vyrážíme.
Jirka se ujal řízení a šlape na to, co auto dá (samozřejmě +/- dle předpisů).
Plán je jasný: Pardubice – Znojmo – Wien – Gratz – Maribor do 24 hodiny.
Poté dál na Ljubljana a Bled.
Po cestě přemýšlím nad tím, co jsem si zapomněl zabalit, co mi asi tak chybí. Naštěstí toho není moc. Jsou to jen plavky a nabíječka na dron. Ta mě mrzela hodně, ale tak musím si poradit s tím zbytkem, co na bateriích je.

Cesta utíká a nemáme žádná velká zdržení. Jirka jede velice dobře a tak jsme ve 22h na hranicích. Je tu klid, žádné přípravy na nějaké větší kontroly. V klidu přejíždíme hranice a na první benzínce si dáváme pauzu se svačinou. První a jediné Covid opatření: u nás jsme bez roušek, ve Slovinsku v tu dobu byly roušky povinné v uzavřených prostorech.
Po krátké pauze pokračujeme dále až na místo určení. Jsou 2 hodiny ráno a my se nacházíme v městečku Bled. Tolik jsem o něm slyšel, viděl jsem hodně fotografií a nyní pod rouškou tmy jsem tu i já.

— 1. den —
Projíždíme městečko, hledáme místo k parkování a to co nejblíže k první plánované vyhlídce. Vše je placené, proto odjíždíme pár km stranou. Stavíme u silnice na odpočívadle. Do východu slunce zbývá ještě několik hodin. Každopádně i 2 hodinky spánku budou fajn. Nastavím budíka, sotva zavřu oči mohu zase vstávat. Přejedeme na placené parkoviště. Od něj je to na vyhlídku Ojstrica už jen kousek. Nasadíme čelovky, batohy a jde se. Výstup není nijak náročný. Za to výhled na jezero a Bled je úžasný!
Noc ustupuje, pomalu se rozednívá a my si užíváme nádhernou podívanou. Za kopci začíná vycházet slunce, na horizontu vznikají kužele světla. Napjatě čekáme na první sluneční paprsky.
Je to tam! Slunce se vyhouplo zpoza kopců a je to neskutečná nádhera. Maximálně si to užíváme.
Co víc si první den, první ráno ve Slovinsku přát.

Uvítání bylo parádní, vracíme se proto zpět k autu, přejíždíme na „naše“ záchytné parkoviště, dáme snídani. Během dopoledne se ubytujeme v Apartments Kapus přímo v Bledu. Unaveni padáme do postelí. Na následujících pár hodin je plán jasný. Odpočívat. Zbytek dne využijeme k prohlídce města a okolí.

Slovenia
— 2. den —
Budíček je opět časně ráno. Na východ slunce jdeme už ale jen ve 3. Kousek se přiblížíme autem, zbytek už hezky pěšky. Posouváme se o kopec vedle. Dnes to bude vyhlídka Mala Osojnica. Výstup je oproti včerejšku podstatně náročnější. Výhled ale stejně pěkný. Navíc je to zase z jiného úhlu. Krásný začátek dne. To ráno mohla už jen vylepšit snídaně, která následovala hned jak jsme dorazili zpět na apartmán.
Při snídani jsme plánovali program na zbytek dne. Dosnídano, pobalit věci a můžeme vyrazit.
Další zastávkou je Logarská dolina. V ní se nachází vodopád Rinka. Hezké místo, navíc se dostanete přímo až pod samotný vodopád.
Abychom toho stihli co nejvíce, další a poslední zastávkou toho dne byla Velika planina. Je to náhorní plošina (1668 m. n. m.), která je už po staletí využívána jako pastvina pro dobytek. Na samotném vrcholu pak narazíte na salaše se stříbrně zbarvenými střechami. Společnost vám tu bude dělat spoustu krav.
Chtěli jsme se zde zdržet déle, více si toho projít, ale čas a poslední lanovka do údolí nám to nedovolily.
Den jsme zakončili koupáním v jezeře Bled. Nádherně čistá, zelenomodrá voda. No co vám budu povídat. Zvykl jsem si tam na to rychle.

Slovenia
— 3. den —
Na východ slunce už jdu sám 😊
Z apartmánu jdu podél jezera na jeho druhou stranu (jsou to 3 km). Tentokrát nemám v plánu lézt na vyhlídku, ale využít dřevěného mola na kraji jezera. Na místě jsem připraven již 30 minut předem, hledám co nejlepší kompozici a čekám. Opět jsem nadšen. Slunce leze za kopci, podívaná je to úžasná. Tentokrát mám i bonus v podobě odrážejícího se slunce na vodní hladině. Paráda!
Po druhé straně se vracím zpět (opět 3 km). Celé jezero tedy krásně obejdete (6 km).
„Doma“ mě už čeká snídaně a jde se plánovat.
Ubytování v Bledu má jednu výhodu. Autem dojedete do většiny zajímavých míst a to v rozumné vzdálenosti i čase.
Vyrážíme proto na Bohinjské jezero, které určitě za návštěvu stojí. Na hodně turistických fotkách najdete kamzíka / zlatorog. Takže jsem si ho samozřejmě taky musel vyfotit. V letních dnech se zde můžete i osvěžit.
Kousek od jezera se můžete lanovkou dostat do střediska Vogel (1537 m. n. m.) a z něj pak pokračovat na Orlova glava (1682 m. n. m.).
O pár kilometrů dál se nachází asi jeden z nejhezčích vodopádů Slovinska, vodopád Savica. Zaplatíte jak za parkování, tak i za vstup. K vodopádu se přímo nedostanete, ale na fotkách vypadá výborně. Já jsem si to teda užil i na kamenech a vodních kaskádách v jeho blízkosti.
Při návratu zpět jsme se zastavili ještě znovu u Bohinjského jezera. Vykoupat se byla povinnost.
Voda byla osvěžující, nebylo to jako v létě u nás na písácích. Ale byla to paráda.

Slovenia

— 4. den —
Dnes nevstávám ani já. Ty budíčky ve 4:30 a celková únava mi daly zabrat. Aspoň jeden den si pospím.
Jelikož jsme tu pouze na pár dní, chceme toho stihnout co nejvíce. Tentokrát byl plán jasný z předchozího večera. Hned po snídani nasedáme do auta a vyrážíme směr Kranjska Gora (nejznámější slovinské turistické a zimní středisko). Pokračujeme přes Vršič pass. Což je horský průsmyk v 1611 m. n. m. a teplota zde klesla z nějakých 22°C u Bledu na 10°C. Abyste tento průsmyk překonali, musíte zvládnout 50 číslovaných téměř 180° zatáček. A to jen cesta tam. My jsme jeli ještě zpět. Ale pro zkušeného řidiče/řidičku jako je Romča, to nebyl žádný problém 😊.

Za průsmykem na nás čekala odměna v podobě rezervace s názvem Velika korita Soče. Krásné místo, kaňony a neskutečná řeka Soča, které zde vymodelovala úchvatná zákoutí. Pro zajímavou fotku uděláme hodně a tak občas lezem tam, kam bychom normálně nešli. Ale stálo to za to.

Odpoledne pokračujeme na největší vodopád ve Slovinsku, který nese název Boka. Už zdálky budil respekt, natož když jsme k němu stoupali. Výstup byl poměrně dost náročný a kolmý. Ale my jsme se chtěli dostat až k nejvýše značené vyhlídce. Po cestě jsme potkali několik turistů i Čechů, kteří to v polovině nebo po cestě vzdávali. My jsme vylezli až nahoru a v tu chvíli jsme tam byli jediní.
Když jsme sestoupili dolů, šli jsme se podívat na Soču. Oproti koritům zde byla už řekou. A to bychom nebyli my, kdybychom tam nevlezli. Voda byla podstatně studenější než v Bohinjskym jezeře. Odhad byl kolem 10°C. Ale bylo to krásné a osvěžující.
Po cestě zpět jsme se zastavili v Kranjska Gora u jezera Jasna. Symbolem zde nebyl kamzík, ale pro změnu kozorožec.
Poslední zastávkou byl vodopád Peričnik. Už se skoro stmívalo, světelné podmínky na focení nebyly dobré, ale za zastavení to stálo. Vodopád je unikátní v tom, že se za ním můžete projít.

Slovenia

— 5. den —
Budíček na 4:30 nastaven a už zase vstávám. Jirka jde tentokrát se mnou. Ty ranní procházky jsou super, jen to vstávání po předchozích náročných dnech je těžší. Jdeme opět na dřevěné molo na druhou stranu. Tentokrát beru i dron. Jak jsem psal na začátku, nabíječka zůstala doma, musel jsem proto promýšlet každý let i každý záběr. První část východu fotím na Sony, druhou pak ze vzduchu dronem. Z obojího jsem opět nadšen a můžeme se spokojeně vrátit. Únava je už znát, takže si po návratu zalezu ještě na hodinku do peřin.
Dopoledne vyrážíme na další zajímavé místo a to do soutěsky Vintgar. Zde už je v tu dobu poměrně hodně lidí. Skrz soutěsku vedou dřevěné chodníčky, které se pod proudícími turisty téměř neustále chvějí. Fotit vodu na stativu na dlouhou expozici je proto výzvou. Ale i tak se několik snímků podařilo.
Zbytek dne si užíváme v Bledu. Půjčili jsme si loďku, zajeli na ostrov, ochutnali vyhlášenou zmrzlinu, vykoupali se a relaxovali.

Slovenia

— 6. den —
Náš čas v Bledu se nachýlil ke konci, opouštíme apartmán a přejíždíme na jih do městečka Piran. Chceme poznat i další část Slovinska, které má kromě hor, kopců, nádherných jezer a řek, také moře. Navíc Piran je označováno jako slovinské Benátky a je údajně nejkrásnější město slovinského moře.
Ze severu na jih se autem dostanete za cca hodinu a půl. My jsme se po cestě zastavili ještě u jeskynního hradu, který nese název Predjamský grad. V této oblasti můžete navštívit jeskynní komplexy. Ty jsme vynechali a pokračovali jsme na jih. Ceny ubytování v Piranu jsou hodně vysoké. Proto jsme se ubytovali v nedalekém městečku Lucija, apartmány Rosemary.
Odpolední koupačka u moře, opalování a zevling. Byl to dobrý nápad.
Piran je dále znám i díky mořské soli. Jelikož jsme byli ubytováni asi na nejvyšším kopci široko daleko, mohli jsme vidět v dáli solná pole nesoucí název Sečoveljske soline. Večer už sledujeme jen západ slunce a za odměnu popíjíme místní vína.

Slovenia
— 7. den —
Ráno si přivstaneme a vyrážíme do města. Chceme využít chladnějšího rána, klidného města, tiché atmosféry. Hezké městečko plné červených střech v kontrastu s mořem. Ale já mám stejně raději tu přírodu. Odpoledne proto jedeme na Měsíční pláž kousek za městem.
Bylo fajn si aspoň několikrát zaplavat v moři. Každopádně jsme se všichni shodli, že jezero Bled je prostě jedinečné a musíme se k němu ještě vrátit.
— 8. den —
Poslední den ve Slovinsku. Máme sobotu 11.7.. Dopoledne opouštíme apartmán, počasí se v Piranu malinko zhoršuje, ale i přes to jedeme ještě do Bledu. Naposledy se projdeme kolem jezera, za deště se vykoupeme a máme z toho větší radost jak z moře. Po obědě odjíždíme, vracíme se zpět do Čech. Hranice projíždíme bez kontroly a problémů, cesta je klidná.

***

Slovinsko je nádherná země, která mne okouzlila.
Dalo by se toho napsat mnohem více. Ale kdo by to četl? A kdo by to psal? 😊
Proto všem doporučím – vydejte se sem sami a zažijte to!

About the Author: