České Švýcarsko – poslední cesta

Blížil se poslední říjnový víkend a tak jsem společně s kamarádem fotografem Láďou Špalkem naplánoval naši poslední týdenní návštěvu Českého Švýcarska. Přidali se k nám i další členi foto-klubu Světlá nad Sázavou – Pavel Kadlec a na pár dní i Lucie Dvořáková. Jelikož jsme chtěli využít každé příležitosti, hned na cestu jsme si přivstali.

Ze Světlé se vyjíždělo ve 2h ráno a o hodinu později z Pardubic. Cesta nám utíkala, brzy jsme byli v Jetřichovicích, nasadili batohy a ještě za tmy s čelovkami na hlavě šlapali na Mariinu vyhlídku. Krásného a mlhavého rána jsme se bohužel nedočkali. Jelikož jsme měli ještě pár hodin do ubytování, vydali jsme se podívat na další 2 známá a často navštěvovaná místa: Vilemíninu vyhlídku a Rudolfův kámen. Odpolední čas jsme strávili ubytováním, nákupem potravin a koupáním se v bazénu uvnitř penzionu. Není nic lepšího než když se zmrzlý a unavený fotograf naloží do vyhřátého bazénu 🙂 .

cs2014_06_web

 

V dalších dnech jsme navštívili místa, která jsem již v předchozích článcích několikrát zmiňoval: Křížový vrch, Edmundova soutěska, Divoká soutěska, skalní hrad Šauštejn, Pavlino údolí.

I přes to, že jsem jsem byl v Českém Švýcarsku již po čtvrté, snažili jsme se hledat nová a zajímavá místa. Jedním z nich byla vyhlídka Zámecký vrch u Vysoké Lípy. Mnohokrát jsme jeli kolem, ale ani jednou jsme se nezastavili. Tentokrát se tak stalo. Při jedné z našich cest jsme se zde zastavili, abychom se podívali jak to zde vypadá “za světla”. Druhý den ráno jsme si přivstali a vyrazili na východ slunce. Foukal studený vítr, teplota kolem nuly, chybělo jen pár minut do východu, ale oblačnost byla rychlejší. I tak to ráno stálo za to.

cs2014_20_web

 

Tím dalším novým místem se pro nás stal Růžovský vrch – zvaný také jako “Růžák nebo Děčínská Fudžijama”, dominanta Českého Švýcarska. Mockrát jsme jeli kolem, mockrát ho máme na svých fotkách. Tentokrát jsme se rozhodli tento čedičový masiv zdolat. V obci Růžová jsme nechali auto, nasadili naše 10 kg batohy, popadli stativy a vyrazili na vrchol. Po 4 km (cca 1 km prudkého stoupání) jsme byli u cíle. Rákosníčkovi by se tady líbilo, neboť nízká oblačnost nám zde vytvořila zajímavou podívanou. Mlha vytvořená mraky byla přímo magická. Využili jsme této příležitosti, načerpali atmosféru, nafotili několik snímků a vydali se zpět.

cs2014_23_web

Poslední den, poslední východ slunce a poslední šance něco vyfotit. Vstáváme v 5:40, koukneme na na předpověď, vykoukneme z okna a vypadá to špatně (oblačnost, mlha kam se podíváš). Nicméně je to poslední ráno a tak navlíkneme na sebe všechno funkční oblečení, popadneme výbavu a už v 6:00 vycházíme na Křížový vrch. Když dorazíme na místo, je zde skupinka několika fotografů a mezi nimi Ondřej Prosický. Okamžitě nám bylo jasné, že zde probíhá jeden z workshopů fotografování krajiny. Slunce pomalu vychází, rozbalíme techniku a pustíme se do práce. Na to jak to z okna vypadalo špatně, na kopci to bylo mnohem lepší. České Švýcarsko se s námi chtělo zřejmě rozloučit slunečnou mlhavou podívanou a my mu za to děkujeme!

cs2014_30_web

 

About the Author: